Králíček Jojo

Jako by Wes Anderson natočil prequel Už je tady zas a scénář mu napsal Roberto Benigni...vyznívá to jako pohádka, ale v podstatě jde o komplexní pohled na dění v Třetí říši, jen silně zakódovaný, neboť je přefiltrován rastrem desetiletého kluka - státní propaganda cílená na všechny kategorie, tedy i malé děti, plošné vymývání mozků, jak ho známe i z dob komunistické totality od nás (pionýr coby Hitlerjugend) hypertrofovaný kult osobnosti (tady silně karikovaný postavou Führera ztvárněnou samým režisérem), instituciolizované násilí, popravy ve veřejném prostoru, nacionalismus, antisemitismus... Taika Waitiki se na filmy zobrazující svět vnímaný dětskýma očima specializuje, je to vždy část světa či etapa historie nehostinná a nepřátelská, proto ji Waitiki zlidšťuje humorem a ironií...jeho druh obvykle velmi černého humoru navazuje na francouzké crazy kostýmní komedie z druhé světové, nejvíc asi upomíná ke kultovnímu seriálu Haló haló... (06.02.2020)

Originální, důvtipná, společensky komplexní a povětšinou docela zábavná až ulítlá válečná satira, která osciluje někde mezi Life is Beautiful a No Mans Land. Nepůjčuje si z ani jednoho téměř nic, přesto působí místy jako zralé víno, které tady s námi už nějakých těch pár let je a při sledování prostě víš co tě čeká. Waititi potvrzuje, že talent na funny scénáře umí uplatnit nejen ve velkorysých blockbusterech od Marvelu, ale stejně tak v nízkorozpočtové válečné komedii. Sice bez silnějšího tempa a skutečně nezapomenutelných scén, pořád ale setsakramentsky pozitivní, s důrazem na tradiční lidské hodnoty. Není potřeba vidět znovu, ale minimálně jednou povinnost. (17.06.2020)

Nejsem příznivec Waititiho humoru a až do poslední chvíle jsem se Králíčka Joja bál. Sice jsem měl od začátku velikou radost, že uvidím Scarlett a Sama Rockwella (a ano, jsou velice fajn), ale obavy přetrvávaly. Srdcem filmu je ale úplně jiná dvojice a to pochopitelně dvojice dětí (McKenzie, Davis), jejichž vzájemnou interakci jsem si velice užíval a spolu s dokonalým, emotivním koncem jsou pro mě hlavní důvody, proč jsem nakonec napálil pětikvalt. A kdyby mě konec opravdu tak citově nepoložil, tak o tom přemýšlím ještě teď, protože mi film jako takový kazí totálně zbytečný imbecilní Hitler Taiky Waititiho. Rozumím tomu, že tento slovutný tvůrce chtěl poukázat na zvrácenost ideologie nacismu (taktéž postava Stephena Merchanta), a také je to velký pouták do trailerů a na plakáty. A ač je ve filmu poměrně málo, mnohem více bych ocenil pouze klasičtější, leč dojímavý a v jistém duchu nepříjemně autentický příběh z války...9/10 (09.02.2020)

To se to Waititimu točí, když na režisérské židli sedí dva. On a dítě, co v něm zůstalo.. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se naladil na jeho noty, ale u Bowieho Das Heroes mě už měl definitivně v hrsti. Kromě vulgarity ignorujícího humoru a neustále aktuálního poselství, že je dobré svého nepřítele nejdříve poznat, než jej odsoudíš, k tomu nemalou měrou přispěly i herecké výkony. Od svérázného kapitána Rockwella, přes malého Jirku Olivu z My všichni Adolfovi povinní a jeho kamaráda Nicka Frosta juniora, až po rohatou za zdí Thomasin McKenzie. Pravda, dramatický oblouk tohoto láskyplného dopisu matce není příliš nápaditý, ale tady šlo spíš o to jak než o čem.. (21.01.2020)

Kto by to povedal, že najlepší feel good roka bude coming of age o Hitlerjugend? Jojo Rabbit je podobný rokenrol, ako bol svojho času Wolf of Wall Street. Technicky to dokonalé nie je, ale cítiť v tom strašne veľa energie, zápalu a punkovej odviazanosti. Má to srdiečko, kopec humoru, ale najmä skvelú myšlienku a bohovských hercov (Rebel Wilson!). Taká Scarlett Johansson je tu azda ešte lepšia ako v Marriage Story. Taika dáva! (21.02.2020)