Hořká láska

Hořké drama. I happy-end zanechá na jazyku lehce štiplavou příchuť. Příběh je svým zpracováním sice logicky poplatný době vzniku, ale jeho základní atributy zůstávají. Touha po obyčejném lidském štěstí nám přetrvává i tváří v tvář těžkým životním zkouškám, jimž jsme vystaveni. Můžeme si svých povinností být vědomi, jak chceme, jsou věci, kterým se vzdoruje těžko. A láska je jednou z nich, i když to dnes mnohým může znít jako klišé. Filmu kraluje silně, až pohádkově, schématické pojetí celé rodinné tragédie. Oba protagonisté, jinak zcela obyčejní lidé, totiž po celou dobu prokazují mimořádně vysoký morální kredit (uvědomme si, že celý příběh se odehrává v rozmezí několika měsíců, ne-li let) a jejich závěrečné „selhání“ je okamžitě „potrestáno“ definitivním katastrofickým rozuzlením, z jehož patosu a síly se nám až tají dech (neobvyklá herecká příležitost pro jinak povětšinou komediálního herce Josefa Beka, vynikající studie člověka, propadlého naprostému zoufalství). Přesto se jedná o dobře a poctivě odvedené filmařské řemeslo v rámci daného žánru a snímek by si jistě zasloužil více pozornosti. (27.05.2015)

Je to skvěle zahrané. U Macha se bojím říct i zrežírované. Nemám ho rád! Tvůrci Mach a Procházka to plánovali takto. Ten mladý na motorce, ten komouš, ten co kupuje pračky, podplácí děti, jen aby ošukal ženu svého bratra. To je ten pravý mládežník. To je pokrokový socialista, ta naše budoucnost. Jenže vzdělaný divák si navzdory bere něco jiného. Ten Štěpánek , kulak plný tradic a víry v Boha. Ten konzervativní sedlák, není on vlastně hrdina určité venkovské mravnosti? Protože jeho mladší syn, spermií do půl hlavy to není! Jo na schůze? to jo. Hajzl, za kterého se otec stydí. Minul se záměr ! Ten divák blbej není, on spatřuje charakter toho starého kulaka. Inu takový důkaz pitomosti rejži Macha. Zajímavostí je, že ta krásná selka byla i scénaristka. (29.05.2018)

Je to celkem roztomilé, že nám disributor nabízí drama ze současnosti. Ovšem v roce 2015 je rok 1958 hlubokou minulostí nejen svým tématem kolektivizace, ale lze vnímat i velký posun v mezilidských vztazích. Dnes by se už nikdo nepozastavoval nad láskou ke švagrovi, spíš se nabízí otázka, jak se dařilo ženě tak dlouho snášet bezcitné jednání tchána a zřejmě i předúrazové chování manžela. Nicméně v roce premiéry šlo bezpochybu o velice aktuállní téma, které zcela jistě vzbudilo divácký ohlas. Hlavní přednost filmu vidím v dobové atmosféře a ve vylíčení hlavních postav. Nelze přehlédnout jasnou ideovou linku (přívětiví a vždy ochotní kolchozníci, věřící, tudíš zpátečnický otec, syn komunista, prosazující výdobytky moderního světa). Z hlediska psychologie by mě osobně potěšil příběh, kdy se manželé vyrovnají se zraněním manžela, dokáží vytvořit nový vztah a žena je schopna v sobě přepracovat zcela pochopitelné sympatie ke švagrovi. To by bylo panečku drama!! (30.04.2015)

Co sa tyka despotickeho otca, taxom videl este ako maly Via Mala s Mario Adorfom. Ten bol teda pekne brutalny - a pozeram, ze reziser Josef Mach antocil takyto film - dvojica sa snazi vymanit sa v 50. rokoch z podrucia despotickeho otca. Coz je u mna vyborny namet na film, musim vyzdvihnut najma Stepanka a Kubesovu - zahrali to naprosto vyborne. Tak, tak Veriaci su vacsinou majetkuchtive vychcane kurvy a oproti tom ustoja bezbozni ateisti - ktori samozrejme majetky, pozemky, domy... a cely ten hnoj, teda honbu za materialnymi statkami odmietaju. za seba beriem druhu kategoriu - tu ateisticku : 70 % (11.08.2018)

Jednu hvezdu navic pridavam pro Evu Kubesovou, ktere to tady opravdu moc sluselo, a ktera byla vyborna. Jinak jde o dalsi z cernobilych dramat ve stylu sedlak vs kolchoz (druzstvo). Pod touto ustredni linii se pak vine druha, kde Kubesova odolava svodum mladeho a zdraveho bratra sveho nemocneho manzela. Manzel Bek upoutany na luzko po uraze, v zaveru pak temer frankensteinovsky... Zajimavej film s hezkym zaverem. (08.12.2015)