Posedlost

Líbí se mi ten pronikavý pohled Jeremyho Ironse. On nemusí vůbec promluvit, jeho oči okamžitě prozradí na co a na koho právě myslí. Líbí se mi jak pronikavě sjíždí Juliette Binoche a ona ho nechá klidně a dlouho tím pohledem na sobě viset. Snažila jsem celý film dostat do její hlavy abych pochopila proč se rozhodla ublížit tolika lidem najednou. A proč on nedokázal být silný když doma měl milující půvabnou manželku. A přitom je to tak prostý. Spalující vášeň a posedlost tím druhým, tohle se nedá vždycky uhlídat. .................."Člověk se stáhne do sebe za neuvěřitelně krátkou dobu. Bloudil jsem a na konci cesty jsem zakotvil sám v sobě. To co nás skutečně utváří je nepochopitelné,nějak nepoznatelné,oddáváme se lásce,protože nám dává pocit zvláštního vzrušení a vytržení,nezáleží na ničem,ani jak to skončí."................... (07.03.2013)

Představte si situaci, kdy měsíce, roky a desetiletí vysíláte signály, že umíráte žízní, a okolí vám setrvale servíruje chleba v očekávání, že za to budete vděční. A zčistajasna se neznámo odkud zjeví neznámo kdo a podá vám plnou sklenici. A teď mi upřímně odpovězte, budete v té chvíli přemýšlet, zda vám po tom doušku nezůstane na patře hodně hořká pachuť? Chcete-li můj odborný názor, když srdce/níže umístěné orgány zavelí, rozum je v prdeli... a my s ním. Staré rčení, že nikdo není ostrov, v tomhle případě nabývá na smutném významu, uragán nemá problém zplundrovat celé souostroví. Při pohledu na Ironsovu sto čtyřicátou sedmou a přesto ohromující inkarnaci sexuálního štvance (pardon, muže zmítaného osudovou vášní) a znepokojivý androgynní půvab mladé Juliette jsem si nebyla jistá, po kterém z nich bych skočila dřív, při sledování příběhu jsem na povědomých místech nostalgicky přikyvovala a v duchu si říkala, že koneckonců vzpomínat k stáru na pracovní úspěchy by bylo depresivnější... (04.07.2012)

V krátkom období už tretí film Louisa Malla, tentoraz z jeho neskoršieho obdobia. Trochu mi pripomenul Viscontiho Vášeň, ktorú som však už od jej premiéry nevidel a neviem, ako by na mňa zapôsobila v súčasnosti. Posadnutosť ma síce zaujala, ale na obdiv som v nej veľa nenašiel. Nezdieľal som nadšenie väčšiny nad hereckými výkonmi Jeremy Ironsa a Juliette Binoche, pretože podľa mňa medzi nimi nefungovala žiadna chémia a ani ich správanie mi nepripadalo dostatočne uveriteľné. Verím, že film vyvolal ohlas svojimi relatívne odvážnymi erotickými scénami, ale s výnimkou poslednej mi ani tie nepripadali realistické. Nemôžem nespomenúť hudbu, ktorá sa mi páčila. Celkove teda nadpriemerný dojem a nič viac. (16.01.2012)

Pouhé zaslepení vášní nebo osudový vztah? Evropské strhující drama o nevyhnutelnosti rodinné tragédie, kterou odstartuje nezvykle silné pouto mezi postarším vlivným politikem a mladou snoubenkou jeho syna. Herecké výkony jsou spolu s pečlivě komponovanými záběry hlavní devízou snímku. Jeremy Irons variuje dalšího hrdinu, stíhaného osudovou vášní, která chtě nechtě rozvrátí jeho dosavadní existenci s fatálními následky. Jeho charisma, stejně jako to tehdy osmadvacetileté Juliette Binoche, dokáže hravě zaměstnat divákovy smysly, extrémní citové polohy jejich postav jim bezpochyby uvěříme.. Zajímavá odbočka do komorních vod!! (25.08.2009)

Mallovy filmy jsou charakteristické svojí nevyrovnaností; některé jsou vysoce nad průměrem, jiné pod ním. Mezi ty druhé patří i tento film. (Podobně např. - a pro mě je to trpčí, protože ke Queanauově knize mám určitý vztah - Zazie v metru). Nepříliš zajímavý ani nápaditý film nepřináší ani něco nového - pořád ty samé Shiny, Shiny, Shiny Boots of Leather. Jediným skutečně dramatickým prvkem je nutkavost opakovat určité životní situace - ale to také známe lépe třeba od Polanského (Nájemník). Samotné prostředí vyšších vrstev sugeruje pohled, že femmes fatales jsou luxusem. Nejspíš se to však může stát každému muži, pokud je stejně bezzásadový jako pan ministr, a Binoška je stejná divoška. A tak tuto nudnou recenzi raději odlehčeme parafrází výkřiku Milo Štibicha (Kam zmizel pan profesor / je ho plný kompresor): "Kam zmizel pan ministr / je ho plný kanystr.: ... A do toho ještě ta viola... (14.01.2016)