Kočky

Áno, je pravda, že Tom Hooper to trošku prepískol, ale predsa len natočil dielo, ktorému sa nedá uprieť vizuálne bohatstvo, na úkor emócií a hereckých výkonov. Mohla to byť príjemná alternatíva k typickým muzikálom, ale je to len extravagantné nič. Až na malé výnimky. Ale tie budú zrejme pre každého diváka iné. (06.02.2022)

Pevně věřím, že někde daleko, možná v úplně jiné galaxii je planeta inteligentních koček. Její představitel se zrovna teď dívá na muzikál s CGI opicemi, a trpí u toho úplně stejně, jako trpím já u téhle bizarní nudy. Tohle nemělo nikdy vzniknout, a to říkám jako člověk, kterému se tříhodinoví Bídníci Toma Hoopera opravdu líbili. (25.03.2020)

Technické zpracování samotných koček není příliš dobře řešené - kočky chodí jako lidé, obličeje mají lidské, ale na tělo jim byla počítačově "přikreslena" kočičí srst. Některé kočky mají na sobě šaty a kožichy, jsou obuté v teniskách, jiné chodí naboso a "nahé" (v rozkrocích pochopitelně všechny orgány chybí). Celkový dojem nevylepšuje ani fakt, že muzikál "Cats" je víceméně bezdějová záležitost a tvůrci v tomto ohledu nebyli moc originální. Film se tedy může opřít jedině o precizně natrénované taneční choreografie a kvalitní zpěv všech zúčastněných, což je docela málo. A pokud je vám ze jmen na plakátu povědomá pouze Taylor Swift, tak vězte, že stráví na plátně asi tak dvě minuty. Fuj. (15.01.2020)

Webberův muzikál Cats je bohužel dost špatný. Melodií, které by byly alespoň kýčovitě chytlavé, je málo, neexistuje pořádná linka a statické písně mechanicky kupené za sebe zastavují plynulost. Hooper s tím udělal maximum. Práce s pohybem a světlem je úžasná, jsem strašně rád, že jsem nečekal na monitor a vyrazil do kina. Technická stránka je v důležitých aspektech špičková a několik slabších míst snadno odpustím (každý technologicky pokrokový film má nějakou tu chybu, byť uznávám, že když se člověk soustředí na ruce postav, dochází k dost divným věcem). Se špatným výchozím materiálem byla odvedena nejlepší možná práce. Ten film mě fascinoval a neustále jsem obdivoval tu pozornost a smysl pro detail. Ve světě, kde je za hodnou pozornosti pokládána pětadvacátá marvelovka a patnácté Star Wars, potřebuju právě takovéhle věci, které ukazují, že i v rámci komerce existují filmaři, kteří mají ambici nějak prozkoumat možnosti média a nepodřizují se vkusu (mentálně) patnáctiletých kluků, kteří jinak udávají tempo mainstreamu. Celkově silnější zážitek jsou pořád Bídníci, kteří mě naprosto uhranuli, v nich lépe funguje děj (adaptuje se 1500 stran předlohy, takže každá vteřina se počítá), ale svým způsobem má i hypnotizující nepořádek Cats své kouzlo a opět jsem z kina odešel s tím, že jsem viděl něco, co nejspíš jen tak znovu nevznikne. Což je vlastně celkem obdivuhodné - že mě Hooper dokázal strhnout adaptací špatného muzikálu, kde mě nezajímá děj ani hudba. Tohle je filmařina. Nevím, proč na mě Hooper tak funguje u muzikálů, když Králova řeč mě nezajímala a Dánská dívka obtěžovala. Ale je to tam. PS: Na monitoru vypadají triky o poznání hůř, což je rozhodně zajímavé, i když ne bezprecedentní...I když tady je ten rozdíl ještě větší než obvykle. Má to co dělat s osvětlením a vlastnostmi projekce - škoda, o kolik ten film doma přichází, protože v kině opravdu nejde o uncanny valley zážitek. (13.01.2020)

Při zvolení Klause prezidentem jsem si říkal, že jedno funkční období to člověk nějak přežije. Při zvolení Klause prezidentem do druhého období jsem si říkal, že horší to být nemůže, aby pak po něm nastoupil Zeman. Chci tím dát najevo, že mě život přivykl na "velký špatný", ale nic, zdaleka nic mě nepřipravilo na CATS (2019). Z pozitiv po zhlédnutí se dá zmínit leda to, že už mi nevadí hrozící třetí světová válka, protože nic nemůže být horší než filmová adaptace broadwayského muzikálu v režii Toma Hoopera._____ Při otočení vnímání lze CATS ocenit, ovšem nikoliv jako muzikál, nýbrž jako eco-horor, ve kterém zvířecí monstra neohrožují lidské postavy, nýbrž publikum v sále. Zjevně jsme zavedeni do světa příběhu, ve kterém Dr. Moreau proměnil všechny lidi na zvířata, přičemž děti na myši, dospívající na šváby a dospělé na kočky - a jelikož dochází potrava v podobě odpadků, kočky žerou myši a šváby. Jako publikum jsme neustále vyváděni z míry nejenom ukázkovým tzv. uncanny valley (jak to někdo výstižně nazval, "výsledek je vskutku děsivý, jako snapchatový filtr stvořený Davidem Cronenbergem"), ale i narušováním veškerých norem. Prostředí se střídá, velikost objektů se proměňuje, postupuje se od jednoho vystoupení k dalšímu, ale vyprávění je nahodile organizováno jednou zjevováním se antagonisty, jindy hlavní číči, z uzavřených prostor a v nich se odehrávajících pěveckých vystoupení se najednou stává videoklip, postavy se náhodně objevují (doslova se snáší z nebes), poté nevysvětlitelně mizí, kočky si svlékají kočičí kostým, pod nímž jsou zase kočky, některá nosí kočičí kožich, jiné mají lidské ruce s hodinkami, další zase boty.... Všechno je nestálé, jediným vykoupením je touha všech po smrti, včetně publika v sále. Hooper své vyvádění diváků a divaček z míry filmařskými volbami (umísťování herců nikoliv do zlatého řezu, ale spodního kvadrantu v KRÁLOVĚ ŘEČI, dlouhými a detailními záběry se zpěvy v autentickém prostředí v BÍDNÍCÍCH) dovedl k dokonalosti, a proto dávám 88%, 9/11 a přeji tomu 666 diváků v českých kinech._____ P. S. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji drinking game, kdy si koupíte mléko a napijete se pokaždé, kdy někdo řekne nebo zazpívá "jelicall". Raději si na projekci vezměte psa, házejte na plátno CDčka s Taylor Swift, povzbuzujte postavy sborovým mňoukáním apod. Tohle vážně není ve své době z počátku nedoceněné mistrovské dílo, jakými jsou na znalce béček z třicátých až padesátých let cílící ROCKY HORROR PICTURE SHOW či satira Hollywoodu SHOWGIRLS. Tohle jsou do skutečnosti převedení muzikáloví PRODUCENTI, jejichž jevištní verze se dostala do kin, akorát zpívajícího Hitlera nahradily kočky. (10.01.2020)