Příběh Glenna Millera

Glenn Miller je věčně zadlužený muzikant, který hledá svojí melodii, miluje jednu báječnou dívku, skoro pořád mu všechno vychází a každý ho má rád. A tento film je přesně jako jeho hudba (kterou nakonec najde): nic neřeší, nemá dramatickou zápletku, která by stála za řeč a místy je až na hranici kýče - a přesto je v něm (a v ní) nějaké voodoo, které donutí (minimálně všechny milovníky dobrého swingu) podupávat při něm (a při ní) celou dobu do rytmu. James Stewart tu hraje přímo prototyp james-stewartovské role (trochu rošťák, trochu snílek, ale hlavně správňák každým coulem), June Allyson jako paní Millerová je prostě kouzelná a - a zbytek už je jenom krásná hudba, hudba... a mimochodem třeba taky Louis Armstrong, který celkem solidně ztvárnil Louise Armstronga. Víte kde slavná "Pennsylvania 6-5000" přišla ke svému jménu? Že ne? Tak se podívejte na tenhle pohodový biják a nechte se unášet na vlnách melodií, které už vaší babičku přiváděly do extáze. Sing sing sing! (14.06.2005)

Kultivované, noblesní a rezervované, ovšem nikoli upjaté. Vysoce empatická záležitost, která vyznává harmonii, ani na chvilku neztrácí rytmus a nezná faleš ... ve světě tónů ani ve vlastním srdci. P.S.: Ráda bych věděla, kde se berou ... éterické oddané bytosti, které vám stojí po boku v dobách dobrých i zlých - a probouzejí vaše lepší já ? A co je víc ... nadání nebo píle ? V jakém poměru musí být namíchaný koktejl ze smůly a štěstí, abyste se prosadili ? Co může změnit maličkost, která se přihodí na správném místě - a ve správnou chvíli ? Když se každý den protínají všechny naše cesty na křižovatkách osudu ... (01.04.2016)

Mannův životopisný film o cestě jednoho z nejvýznamnějších skladatelů moderní taneční hudby Glenna Millera není zdaleka jen filmem o něm. Vedle jeho generace, tj. věku dance-bandů, profilovaných významnými skladatelskými i muzikantskými osobnostmi, ztvárňuje podrobně i jeho manželku Helen, a dokazuje, že tato žena, nadaná neobyčejným optimismem a životním elánem, bdělá a pozorná a v neposlední řadě organizačně zdatná, svého muže zásadně ovlivnila a napomohla mu, aby našel svůj zvuk. Nepřímo tak film svědčí, že žijí-li manželé opravdu dialogicky, sdílejí svá poslání a jsou schopni je integrovat, jsou současně spolutvůrci svých děl. Vedle tohoto závažného poselství je cenné i to, že přes Millerův tragický konec film vrcholí nadějeplně: protože neutvářel jen „své“ dílo, ale tvořil je v symbióze s ostatními, nechal je rozhořet v celém svém nekabinetním životě, žitém ve vztazích a spolupráci, nezaniká ono ani jeho smrtí. (30.04.2022)

Příjemný, ale taky dost průměrný a těžce typicky hollywoodský životopisný film, ve kterém se s postavami skoro vůbec nepracuje, všichni mají jednorozměrné charaktery, vše se vyvíjí příliš optimisticky a když už má dojít k něčemu opravdu dramatickému, snaží se to být podané co nejvíc jemně a pokud možno bez čehokoli smutného. A tohle platí hlavně o závěru, kde Glenn Miller umře a jeho tělo nikdy nenajdou. Prostě řemeslně dobrá práce, která se ale nesnaží o nic víc, než je nezbytně nutné. A nechybí zde ani ten typický americký patriotismus a oslava armády. Nejlepší na celém filmu je rozhodně - jako asi u každého hudebního filmu - hudba, které je zde naštěstí dost a aspoň částečně průměrnost celého filmu zachraňuje, ale i tak je to průměrné pořád dost. Čekal jsem víc. 3* (21.08.2022)

Shlédnuto asi na třikrát, ani nechápu proč jsem se na to díval, super nuda s extrémě nudným Jamesem Stewartem, postrádající jakoukoliv mimiku a osobnost, trvající skoro dvě hodiny, což je utrpení, pokud vás nezajímá, tak jako mě, americký swing a podobné hudební vkusy 30. a 40. let a jejich historie. Příběh jednoho hudebníka, jeho pády a vzestupy, naprosto nezajímavý profesní i soukromý život, kolegové, oddaná manželka, žádná pořádná zápletka a plno teatrálního tlachání o ničem, který ovšem bylo v USA ve filmu v tomto období běžný. Souhrn filmu: Chci originální zvuk ve svých skladbách a né ho stále nalézt. Můj souhrn: A co má bejt, koho to má jako zajímat? (29.08.2016)