Sebelum Iblis Menjemput

Takže potvrzeno: Tjahjanto neumí pracovat s napětím (narozdíl od jeho kolegy Joka Anwara), a když už rozehraje nadějně se tvářící scénu, zabije jí buď bubákem, který vyleze přesně z místa, odkud to čekáte, anebo abnormálně dementní reakcí každé z postav. Režisér všeobecně neumí vytvořit typ hrdinky, na níž by vám aspoň trošku záleželo, a díky těm nářkům a stížnostem (holt rozvrácená rodina, jak jinak), co strká postavám do huby, se ani nelze divit. No a korunu tomuhle bizarnímu divadlu navlékne moment, kdy se jedna postava, utíkající skrz temný les, schová před bubákem za strom - s rozsvícenou baterkou! No ty krávo! Abych furt nehanil, masky jsou fajn. Ale to je pro mě fakt málo. Momentálně tak netuším, jestli mám chuť na dvojku. (20.06.2021)

Ve filmech si často všímám detailů, které nejspíš většina ostatních lidí neřeší. Třeba že černomagická "kněžka temnoty" má paruku a umělé řasy. No potěš prso, okultistka jako noha. Ještě jí scházely silikonové cecky a tetování na zadku. Nebo jsem přemýšlel nad tím, jak musí mít v rovníkovém klimatu taková prdelatá tučnice jako Alfie v těsných riflích děsivě zapařenou panimandu. Ale k věci. Indonéská volná variace na Evil Dead a na filmy o posedlosti není špatná. Tvůrci se snaží o západní "neasijský" šmrnc, jako by se chtěli pochlubit, že v Indonésii (nebo aspoň na Džavě) žijí vcelku moderní, sekularizovaní, západně se oblékající lidé, a ne jenom retardi tlukoucí hlavou směrem k Mekce. Masky démonů jsou hodně dobré a stahování si kůže z obličeje nebo vúdú hrátky s Rubenem a Alfií mě vysloveně potěšily, ale... Ale postavy se chovají debilně a jsou děsně přehrávané (což lze zdůvodnit/omluvit orientální mentalitou), scénář mi přišel poněkud přeplácaný (snaha diváka zahltit horrorovými scénami je tu myslím kontraproduktivní, méně bývá více) a hlavně idiot za kamerou dostává v těch nejlepších chvílích motolici, což mě vytáčelo nejvíc. A kvůli téhle zhovadilosti dám sotva třetí, i když objektivně je to (aspoň pro fandy žánru) film určitě na čtyři. (23.07.2019)

Od režiséra takového formátu, jakým Tjahjanto je, bych čekal pořádnou melu. Tohle je úplně nesmyslný a přihlouplý horor, kde demence a jednání postav nebere konce. Navíc tak strašné amatérské výkony tento film zabíjejí úplně. To je jakoby Tv Nova natočila film s koprodukcí Tv Barrandov. Totální ztráta času. (01.04.2019)

Chvilkama pestře atmosférický a creepy, chvilkama naprostej bordel v příběhu a hlavně v chování postav/démonů. Prostředí typicky Evil Deadovský, premisa z Drag me to Hell a další hromada hororových vykrádaček. Na Indonésii ale dobrý, bohužel jen dobrý. Rejža umí a má cit, jen mu tady nesedla zvolená látka, která je v přesným poměru kvality a trashe, 50:50. Rozhodně si dám ale do hledáčku nadcházející díl a i když neočekávám zlepšení, tak alespoň vytrvalost zůstat jako dobrý horor. 3* a.k.a 55% (24.01.2020)

Když se to tak vezme kolem a kolem, takhle se už dneska moc netočí. Většina duchařin či posedlých hororů se spíš soustředí na atmosféru a bubák jako takový se v nich často jen mihne. O to víc Tjahjanto potěšil. Vyváženě zmixoval všechny žánrové ingredience do kompaktního celku, přidal něco vyzvracené krve či otevřených zlomenin a výborně zafungovaly i voodoo prvky. Jediné, co chybělo, byly lekačky, ale upřímně řečeno zase tak moc jsem je nepostrádal. Samostatnou kapitolou jsou pak masky. Tady je krásně vidět, že když se to umí, tak nejsou potřeba žádné CGI efekty, ale kolikrát stačí trocha make-upu, falešné zuby a kontaktní čočky. Problém jsem měl tak jen s protivným asijským ječením, ale to se díky výše zmíněnému dalo překousnout. Takhle jó. 85% (23.12.2018)