Insider: Muž, který věděl příliš mnoho

Insider začíná a hned od prvních minut je zřejmý osobitý Mannův rukopis. Příjde mě jakoby někdo spojil Stoneovu urýpanost s kamerovými orgiemi Tony Scotta. Je to samozřejmě jen můj dojem, protože Mann je dostatečně osobitý tvůrce. Po úžasném Heatu samozřejmě nemohl přijít se stejnou peckou a tak zvolil zdánlivě klidnější materiál. Příběh, který dokáže být dnes možná ještě poplatnější než tehdy. 75% (08.03.2014)

Média ve službách reality či snad realita ve službách médiím? Přičemž médii tu nemusí být označována jen televize, ve které se filmoví hrdinové i jejich reálné předobrazy zoufale snažily ukázat světu pravdu i přes to, že se je celý systém snažil zastavit, ale stejně tak dobře jde mezi média zahrnout i tento Mannův film jako celek - ve své prapodstatě vždy manipulativní s divákovými emocemi a jeho náhledem na předváděnou abstrakci reálného světa, přesto však se roztěkanou narací evidentně snažicí o co nejuvěřitelnější podání příběhu. A v důsledku se mu to i daří, i když z toho nutně vyplývá občasná nepřehlednost děje, mírná odosobněnost postav (za což může i striktně obchodní prostředí) a bohužel i problémy s gradací v přestřelené stopáži, takže místy působí trochu nudně... ale díky precizní režii dokáže i přes to pohltit. 9/10 (14.01.2010)

"Cigarety nejsou návykové" hlásaly od pradávna tabákové koncerny a z vysoké pozice, vytřískané nekřesťanskými zisky, se přitom vysmívaly vědeckým anylýzám dokazujícím opak. Možná by dodnes kouření neškodilo zdraví, kdyby si právě propuštěný Jeffrey Wigand, navzdory dohodě o mlčenlivosti, nepustil pusu na špacír. Wigand byl ochoten mluvit právě ve chvíli, kdy měl reporét Lowell Bergman nastavené své radarové ucho správným směrem. Od této chvíle mohou tabákové společnosti začít rychle ukládat dolárky do prasátka, protože v zemi postavené na koníčku žalovat kohokoliv za cokoliv se již začínají štosovat zástupy právníků s nároky na finanční odškodnění ve svých aktovkách. (14.09.2009)

Michael Mann poněkud minimalističtější, než jsme zvyklí. Stopáž typická, na co jiní tvůrci potřebují celých 90 minut, na to Mannovi stačí "pouhých" 150, což ovšem málokdo snese. Herci předvádějí svůj standard (čti: jako obvykle skvělí). Suma sumárum: za pět to není, ale film je to přesto výborný. Tečka. (27.07.2008)

Špičkově zinscenováno, zahráno a ozvučeno, jak je u vizionáře Manna ostatně zvykem, se silným nosným tématem, který chce mluvit k divákům skrze osudový příběh jednotlivce globálně. Ale navzdory tomu se jedná o Mannův nejameričtější film, proložený klišé a vedlejšími dějovými informacemi takovou měrou, že z dvouhodinového komorního vyprávění se trochu zbytečně stává 150 minutový hollywoodský spektákl s nechtěně zúženou diváckou cílovkou. Je třeba plně docenit technické mistrovství a zvolený tématický kontext, a potom se dá Insider dokoukat na jeden zátah bez větších obtíží... Ne každý to ale pochopitelně zvládne. 80% (25.06.2013)