William Friedkin - bez cenzury

Když o nějakém režisérovi říkají F. F. Coppola, Quentin Tarantino nebo Wes Anderson, jak je výjimečný, něco na tom jistě bude, a William Friedkin takový určitě je. Tvůrce nejepšího hororu všech dob a jedné z nejlepších kriminálek se tu, rád věřím, ukazuje doopravdy takový, jaký je - jako sympaticky paličatý, zanícený tvůrce, kterému jde o autentičnost a který rád překvapuje až šokuje svými postupy nebo názory. "Úspěch má mnoho otců, ale neúspěch je sirotek." (09.09.2020)

"I don't want a bunch of schmucks who call themselves judges sitting in a fucking room saying, 'Oh, La Dolce Vita is not as good as Batman vs. Superman' ... Fuck them and the horse they rode on, and the ship that brought them over here, and the dog that walks behind them. Fuck them all!"... tato posledna veta rozhodla o extra hviezde. inak bol som trocha sklamany faktom ze sa nerozoberal cela friedkinova kariera (ale dej sa tocil okolo najvacsich peciek), ako i fakt ze sam Billy sa nakoniec vo filme prilis nevyskytoval... (04.01.2021)

Italským režisérem Francescem Zippelem ocenění velkého režiséra 70. let neuměleckým způsobem formou jeho lehce ironické výpovědi. Připomíná to dokument s Davidem Lynchem, tak ale mluví poutavě i o svém mládí a soukromém životě. Riedkin hovoří jen o svých filmech a jen jednou větou se zmíní o své,  jak jinak, bezvadné manželce. Friedkin jako Hollywoodský mistr s jeho filmy více uspěl než neuspěl. Jeho zpětný pohled působí trochu sebeoslavně. Ploše, uměle a bez života.  Ale jeho filmy jsou důležitou součástí filmové historie. Z Friedkinových postřehů se mi líbilo "etika se dá naučit jen přes náboženství", "všichni mají tajemství", "víte že když se některé věci řeknou nahlas, to kouzlo zmizí". Jsou režiséři, kteří točí až sto záběrů, aby mohli vybrat ten nejlepší. Friedkin kladl důraz na spontánnost a dělal jen jeden záběr. "Osmdesát procent filmu je casting" říká. (21.07.2022)

Kdo pečetl Friedkinův životopis, toho v tom filmu nic nepřekvapí. Co tomu ale přidává na hodnotě, jsou postřehy režisérů. Nejzajímavější jsou nepřekvapivě Tarantino a Coppola, velká škoda, že nedostal víc prostoru Wes Anderson nebo Damien Chazelle. Místo toho jsou tam blbě natočený i nazvučený záběry z festivalů, který jsou buď zbytečný, nebo přinejmenším redundantní. Tohle je chyba dramaturgie, stejně jako ne úplně logický skákání mezi filmama, kdy jsou pokrytý ty nejdůležitější, ale zároveň je jich většina vynechaná. Nicméně poslouchat Friedkinovo vyprávění je vždycky zábava, a některý věty by se měly tesat do kamene. (29.03.2019)

„Když se díváte na japonské obrazy, vidíte něco velmi jednoduchého. Jen pár linek. A těmi linkami ve skutečnosti dosáhnete neuvěřitelné komplexnosti..“ Není lepšího přirovnání pro filmy sběratele umění, co své dílo za umění nepovažuje. Je tam jen téměř dokumentaristická opravdovost, syrovost, zlatá ruka při castingu a jednoduchost jako fungující protipól Kubrickova perfekcionismu. Kdo neviděl Mzdu strachu, Vymítače ďábla či Francouzskou spojku, dejte si pozor! Billy Friedkin je na lovu.. (31.08.2020)