Režie:
Václav MatějkaKamera:
Andrej BarlaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jana Gýrová, Petr Čepek, Zuzana Kocúriková, Rudolf Jelínek, Tomáš Muchka, Jarmila Krulišová, Josef Somr, Jana Dítětová, Bohuš Záhorský, Jan Vostrčil (více)Obsahy(1)
Václav Matějka se ve svých prvních filmech snažil zkoumat protikladné lidské povahy, s větší či menší urputností hledajících své štěstí. V tomto filmu se dotýká sebenaplnění u lidí, kteří přesáhli třicítku a mají pocit, že život jim uniká mezi prsty. Krize rodinné soudržnosti i morálních hodnot se tu však ozývá dosti tezovitě. Dějová zápletka je vystavěna na kontrastu životních osudů dvou kdysi si blízkých lidí, nyní rozvedených manželů. Zatímco ona, povoláním zdravotní sestra, se lépe adaptuje, on, nespolehlivý a věčně improvizující, marně hledá svůj záchytný bod, dokonce se pokouší vrátit se k bývalé ženě... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Normalizační návrat k osvědčeným hodnotám aneb Soudruzi, intelektuální rozkolísanost u nás nemá místo. 1) Rozvláčný pokus o psychologický film kazí normalizační estetika, která předstírá, že je vše v pořádku. Ale není. Paralela s právě probíhajícími čistkami je nabíledni._____ 2) K dojmu normalizačního díla přispívá i hudba jakoby vystřižená z dobových sovětských vztahových filmů._____ 3) Přesný komentář: fragre***. ()
Za vraty, ty vyrvaný, nevyrovnaný, nemlčí přiváté privátní hodnoty náruče. Lehce se nemaluje narativ slunce, rodinný paprsek, který přesekl, rozvrátil deštivý rebel. Jednou už promočený. Stále a stále skáče do kaluží. A přítomnost průtrže mračen, kterou nosívá, kterou se chlubí, přetrvává, nezastaví. Jen dokládá to, co nebylo, nemůže být. Ve tváři zcizené. Vyzvat sebe na zvraty. ()
Je obtížné něco o tomto filmu napsat. Příliš se nepovedl a místy nudil. Z námětu se jistě dalo vytěžit více. Počátkem 70. let se však už věci nedaly nazývat pravými jmény. A tak různé personální přesuny jsou sice několikrát omílány, ale jejich pravý důvod (politika) není vyřčen. Závan let šedesátých je překryt začínající normalizací. To nejlépe dokumentuje delší záběr na obří nástěnku s nápisem "volby". Zaujal samozřejmě Petr Čepek. Jana Gýrová našla svoje uplatnění především v následující dekádě normalizačních filmů. Ve filmu se objevilo mnoho vynikajících herců 60. let, dále neherci známí například z Formanových a Papouškových filmů a také několik nových tváří. Je velká škoda, že nedostali více příležitosti a tak jsme mohli jejich herectví obdivovat třeba jen v jedné scéně. Mám na mysli například Jana Vostrčila, Josefa Šebánka, Janu Březinovou, Karolínu Slunéčkovou a další. Účast začínajících Vydry a Kořínkové se bohužel omezila jen na kompars. Jako příznivec krásných hereček mám samozřejmě radost z obsazení Zuzany Kocúrikové (bohužel dabované, mohla to být klidně Slovenka, jako je běžné v současných filmech) a Stanislavy Bartošové. ()
Neprávem opomíjený a zapadlý film. Pro mě osobně existencialismus na filmovém plátně... Vážnost látky je jen jednou odlehčena příjemně homolkovskou scénou, v níž skvěle exceluje Josef Šebánek, Jan Vostrčil, Míla Myslíková aj. Nelze samozřejmě zapomenout na představitele titulních rolí: Petr Čepek, Jana Gýrová a Tomáš Muchka... Atmosféru filmu brilantně dokresluje úchvatná hudba Luboše Fišera. ()
V nějakym dokumentu o Josefu Šebánkovi jsem viděl ukázku z tohoto filmu. To jsem teda netušil, že ta krátká ukázka bude v podstatě skoro celá jeho role. Kdybych to věděl, tak bych se na to asi nedíval. Jako nebyl to vyloženě špatnej film, ale kromě tý krátký epizody, kdy Šebánek slaví narozeniny, tam nebylo nic jinýho, co by mě nějak zaujalo. 40% ()
Reklama