Hauři

Československý film o mladém konstruktérovi Pavlovi Jarošovi, jenž je nespokojen ve svém zaměstnání, chybí mu prostor ke své realizaci a proto přijme nabídku z proslulého zemědělského družstva Podhůra (paralela se Slušovicemi?). Zjistí však, že na novém pracovišti panují docela odlišné, náročnější ´kapitalistické´ podmínky, konstruktéři musejí umět programovat a každý je hodnocen podle jeho skutečných výsledků. Sympatický Pavel Jaroš v podání výborného M. Vašuta však díky své uvolněné a nedospělé povaze naráží jak v pracovní, tak i osobní rovině. Nedůstojný a ponižující vztah s E. Jeníčkovou, či později zalíbení do kolegyně I. Chýlkové, jež jeho city pouze zneužila do té doby, než se vrátí její milý z vojny, stejně tak jako postupný sestup v pracovní kariéře je pouze důsledkem jeho dobrácké, necílevědomé a naivní povahy. Kromě vynikajícího Vašuta a jeho sympatické postavy neustále se sluchátky od walkmana na uších, jež byla nazvána haurem, snímek doplňoval K. Roden v roli jeho sexuálně experimentujícího spolubydlícího a kolegy, B. Rösner, jehož postava podnikavého Jarošova bratra vyzněla do ztracena, pouze poukázala, stejně jako ostatní postavy, na stav společnosti konce 80. let či alkoholem opojený otec vypočítavé Chýlkové žijící stále myšlenkami v době největšího budovatelského nadšení, vždy výborný K. Vochoč. Velmi výraznou postavu přísného, ale spravedlivého ředitele JZD Podhůra ztvárnil výborným způsobem F. Němec, v menších rolích dalších Jarošových kolegů se objevili L. Křiváček a M. Stropnický, jako vždy svým projevem a vizáží zaujala v malé roli otce E. Jeníčkové L. Kopřiva. Všichni tito herci, spolu s impozantní hudební složkou v čele s geniálním P. Dobešem a B. Smetanou, činí z Haurů velmi zajímavou podívanou s výraznou dobovou výpovědí. (23.01.2017)

Sice bolševická propaganda a kritika těch "robotů" a zvrácených kapitalistických metod, ale já to v tom jako dítě kapitalismu nevidím. Každý má přeci vlastní hlavu a když porovná pracovní morálku v JZD Podhůří (čti Slušovice) a kdekoli jinde v Československu, když si vzpomene na Vašutovu lemplovitost, rozhodně mi nevyplývá, že ta pohoda a flákání se, které jsou ve filmu popisovány jako vlastně to dobré, je něco pozitivního. Vašut mohl být naopak rád, že s ním zacházeli tolik milosrdně a nepropustili ho dřív. A trochu se i divím, proč film vznikl, když na konci režimu Čuba z JZD Slušovice už věděl, jak jít se systémem, aby mu házel co nejméně klacků pod nohy a umožnil mu co největší svobodu na projekty a export - možná asi proto, aby si zase nemyslel, že jeho možnosti jsou neomezené. Ze strany bolševiků je to zase nefér, protože takto kritizovat to jediné fungující v naprosto rozpadajícím se komunistickém systému bylo nejspíš pohřbení veškerých ekonomických vyhlídek na 90. léta, kdyby Samet neproběhl a režim mohl pokračovat dál. Evidentně ne každý ve straně byl pokrokář typu Jakeše... Nicméně film mě navzdory mnoha bizarnostem bavil, stopáž ideální, scénář jasně napsaný, díky opravdu bohaté hudební složce film ubíhal rychle a celkově působil jako téměř vzorová výpověď doby, že ani nemusí vadit, když jsem tu dobu osobně nezažil (díkybohu). A Vašutův street dance na střeše a kapotě auta je zapomenutý klenot naší kinematografie! (14.02.2022)

V době vzniku to muselo být poměrně odvážný... "Bolševici zasraní" tam vypustil z huby ten podvratnej živel v podání Borise Rösnera, výraz Perestrojka už se asi taky vyskytoval, ale stejně to byl troufalej kousek. Stejně jako celek, kterej znevažoval (asi nejen) Slušovice. Jinak to byl malej českej film, skutečně žádný zázrak, má ale určitou výpovědní hodnotu o době svého vzniku. Z toho důvodu bych ho úplně nezatracoval. (26.10.2014)

Vzpomínám si, že Marek Vašut v nějakym rozhovoru řikal, jak je to strašně pitomej film a že se takovejm rolím snažil vyhejbat. Podle mě ten film zase tak pitomej neni. Vašut hraje týpka, kterýho nebaví ta každodenní rutina v zaměstnání, tak to zkusí jinde, ale tam se mu vůbec nedaří. Sice žádný extra lákavý téma, ale něco podobnýho si dost lidí zažije i na vlastní kůži. Prostě takovej obyčejnej film z konce 80. let. Já mam pro český filmy z období konce socialismu tak trochu slabost. Pobavily mě některý dobový reálie - nezbytnej walkman, Fiat Uno za 30 tisíc tuzexovejch bonů nebo výpovědní lhůta 7 měsíců. Jinak si myslim, že Vašut to moh dotáhnout i dál než na minutový štěky typu "Kurva, píča!" v blbostech typu Blejt 2. Jestli to bylo tim, že v 90. letech bojoval s depresema nebo prostě měl jenom smůlu, těžko říct... Ale v poslední době jsem ho viděl v několika filmech z 80. let a nevzpomínám si, že by snad někde zahrál špatně. (12.12.2011)

Tenhle film mi celá desetiletí unikal, protože jsem ho měl zafixovaný jako nějakou adaptaci románu od Párala. Ve skutečnosti jde ale o (na tehdejší poměry) docela cool story navázanou na legendami opředené slušovické JZD s klasicky parádním Vašutem a stejně tak dobrými Chýlkovou, Rodenem a dalšími. Jen mi pořád trochu není jasné, jak to celé vlastně tvůrci mysleli. Je to kritika komunismu nebo kapitalismu? Vtipné je, že od každého trochu. Celkem rád bych si přečetl literární předlohu. Stylem má film dost blízko k trilogii Bouřlivé/Zralé/Mladé víno, což ještě umocňuje Němec ve velmi podobné roli pokrokového předsedy družstva. Nedejte na zdejší modré hodnocení, za vidění rozhodně stojí. 65 %. PS: Eva Jeníčková je tady nejvíc sexy, co jsem kdy viděl! (31.10.2023)