The Wind

Silné emoční a traumatické zážitky mohou vyústit ve změněný stav vědomí, kdy lidé komunikují s duchy, slýchávají hlasy či zažívají pocity sjednocení s přírodou. Integrace těchto zkušeností však zpravidla nebývá bezproblémovou záležitostí, a proto také mnoho diváků velmi rychle uvízne v osidlech Lizzyny vnitřní krajiny. Debutující režisérka Emma Tammi zde rafinovaně využívá nelineární narace, čímž vytváří zcela realistický obraz roztříštěné mysli. Zároveň se zaměřuje i na zdánlivé detaily, které laické publikum nejspíše vůbec nepostřehne. Kupříkladu vítr není degradován na nahodilé proudění vzduchu, ale vystupuje jako vědomá entita, která neustále interaguje s hlavní postavou a zrcadlí její aktuální duševní rozpoložení. Zaposloucháme-li se důkladně do jeho zpěvu, uslyšíme hned celou škálu lidských emocí. V tomto případě se jedná o výsledek znamenitého zvukového designu, jenž výrazně přispěl k vybudování plíživé atmosféry strachu, temnoty a obav, která převažuje nad výskytem samotných monster. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku The Wind čtyři silnější hvězdy. (06.04.2019)

Na film jsem narazil v komentáři kolegu ricci. s v sousvislosti s filmem The Curse of Audrey Earnshaw(2020). A tak jsem nějak počítal, že The Wind bude něco podobnýho jako The Curse of Audrey Earnshaw. Tohle bylo ale ouplně z jinýho soudku. A přiznávám, že tenhle film mi zrovna nebyl moc po chuti. A už teď mi je jasný, že tenhle mix psychologickýho dramatu a hororu o dvou staveních a dvou mladých párech který sužuje na divokým západě zlo mi v paměti dlouho nezůstane. (07.07.2023)

Mladý pár žijúci na samote sa dočká nečakaného prekvapenia. Tým sú noví susedia, ktorí sú taktiež v mladom veku a urobia tak prípravy na prichádzajúcu zimu jednoduchšími. Život ďaleko od väčších miest prezentuje mnoho komplikácií a tie sa stanú ešte nebezpečnejšími, keď sa do nich zapoja nadprirodzené javy. - Podla toho, čo sa o The Wind hovorilo na internete, som čakal nejaký ďalší horor, ktorý bude zbytočne pracovať viac s feministickými prvkami než s hororom, ale som rád, že novopečená režisérka sa touto cestou nevydala a zamerala sa hlavne na teror spojený s ludským myslením a obavami z nepoznaného, čo bolo vďaka zvolenému prostrediu uprostred ničoho výbornou volbou. Film je nekomplikovaný, režisérka nádherne pracuje s postupným odkrývaním tajomstiev a niekolko momentov odohrávajúcich sa v nočných hodinách a v chabom svetle sviečok oplýva nepríjemnou atmosférou. Za nedostatky považujem slabú prácu s prízvukom, ktorý robí v dobových hororoch vždy vela, a obsadenie mladej a neskúsenej Julie Goldani Telles, ktorá má talent, ale tu skvele hrajúcej Caitlin Gerard nedokázala kontrovať a úplne sa pri spoločných scénach strácala. Myslím si, že na týchto detailoch nie je problém zapracovať a nedajú sa úplne pripisovať režisérke, takže sa nebojím povedať, že v najbližšej dobe o tejto dáme ešte budeme počuť. Treba ale dodať, že ju chcem vidieť na Indie scéne a nie v nejakej komerčnej Hollywoodskej produkcii. + herečka z Slender Man + herečka z Smiley a Insidious: The Last Key + herec z Midnighters (06.04.2019)

Minimalistické počátky osidlování divokého západu z pohledu ženy, kterou v době manželovy nepřítomnosti straší démon z prérie. Psychologicky vystavěnému hororu sluší nelineární vyprávění, přeskakující překvapivě přehledně mezi několika časovými rovinami, v nichž se postupně systematicky odkrývají tragédie dvou spřátelených manželských párů. Nadprůměrní herci i nadprůměrná režie, úspěšně se snažící budovat napětí a tajemno, aniž by přitom upadala do rutiny nebo ukazovala příliš mnoho. Spíš jde o sice psychologické drama než o horor, ale chytře a schopně realizované. Vtipné je, že film točící se kolem ženských hrdinek, který režírovaly a napsaly také ženy, je v podstatě o tom, jak to ty hrdinky nemají v hlavě v pořádku. (13.10.2018)

Tak co myslíte, byli ti démoni opravdu venku v prérii, a nebo jen v hlavě nebohé Lizzy, které parádně šplouchalo na maják? Já mám samozřejmě jasno, i když komunikace s divákem byla ze strany pí rejžové místy poněkud krkolomná, protože jí trochu ujela ruka s flashbacky (ale samozřejmě chápu, že přesně to byl její záměr). A jasno mám i v tom, že tenhle film mi perfektně sednul. Pomalé zádumčivé tempo, zneklidňující atmosféra, klidná pečlivá kamera s dlouhými záběry (estetika nadřazena akčnosti), málo žvanění a o to více působivých obrazů. Nálepky western i horror sedí, ale nečekejte kdovíjakou hrůzárnu, děs je v tomhle filmu jen jemný a většinou nezřetelný, skrytý. O to víc zamrazí několik málo slušných lekaček. Nejhezčí záběr: Stín jezdce na koni (odjíždějící reverend) vrhaný zapadajícím Sluncem, se zvolna sune po zlatavě ozářeném dřevěném domě, zatímco v popředí zadumaně stojí prostě krásná Caitlin Gerard s prostým krásným účesem a v prostých krásných šatech. Maňifik. (16.03.2020)