Ženy v běhu

Byla jedna vdova, měla tři dcery a zhruba devadesát minut na to, aby je dostala takříkajíc pod čepec. To je zadání české romantické komedie Ženy v běhu. Matka plní ještě jeden úkol, v souladu s nebožtíkovým přáním uběhnout maraton. Humor je založen na stereotypech mužských a ženských rolí. Průhledné až hrůza, za půl hodiny už je s pomocí náhod rozpárováno, takže by se mohlo skončit. Zbývá přidat pár slzavých vzpomínek u domácího videa, pouček typu „dítě by mělo mít tátu“, klipových sekvencí s písní, režijních doslovností od zmačkaných lístků po zhrzené odchody za deště a navrch tři psy, což je i na vypravěčskou vatu dost. Ale také – a v tom tkví příjemné překvapení Žen v běhu – se pěstuje docela vkusný humor. Jako debutující režisér natočil Martin Horský nevýbojný odlitek televizních Bakalářů, zato coby scenárista, který už má za sebou tři romantické komedie plus jeden seriál, si pohrál se slovními přestřelkami i průpovídkami jako „pes ve střídavé péči“. Byť zábavu občas míchá z provařených přísad, kam spadá otcovská lekce synovi v nasazování kondomu nebo dvojice přistižená v posteli malou školačkou. Klukovské rozpaky Vetchého s Hofmannem schovávané pod chlapáckou masku dokonale odzbrojují a způsobují, že ve filmu určeném ženám baví nejvíce muži, přestože je režisér nutí ždímat některé skeče až do poslední kapky. Ženy v běhu jsou předvídatelné, jímavé a pozitivní až na půdu, nicméně neškodným způsobem, který se bude líbit. (23.12.2019)

Trendy střih, laciná látka, optimistické barvy. Teplákovka ušitá na míru širokému publiku, které by možná prospělo, kdyby se začátek poslední třetiny obešel bez tradičních pseudokonfliktů a celá ta dopředu nalinkovaná trať byla uběhnuta jen v lehkém komediálním tempu. Jednu upocenou hvězdu navíc přidám za Vetchého, speciálně za jeho výraz, když na balkóně se stopkami v ruce odhalil partnerčin progres. Tyhle role neškodných ješitů mu jdou náramně.. (16.10.2019)

Takhle nějak by asi vypadala "filmová" verze seriálu Ulice. Konvenční a podbízivé snad na všech úrovních (filmařsky, hudebně, ideologicky), snažící se skrze oblíbené a sympatické herecké tváře a řešení čistě vztahových peripetií v tom nejodlehčenějším možném duchu navodit v divácích za každou cenu pocit pohody. Samozřejmě to chápu, protože na divácké masy (nejen ty české) tohle logicky spolehlivě funguje. A nejspíš by to fungovalo i na mě, kdyby to bylo skutečně vtipné (a ne jen rádoby vtipné) - zasmál jsem se stěží pětkrát, většina "fórů" mě svou zoufalou obyčejností nechala zcela chladným. Ale nejvíc mě na Ženách v běhu (které samozřejmě skoro vůbec nejsou o běhu) štve ta zjevná snaha nenaštvat ani jednoho průměrného Čecháčka (v tomhle filmu na žádnou minoritu, natož trochu drsnější či jakkoliv nekorektní vtip, opravdu nenarazíte). Jenovéfa (jedna z mých platonických lásek) s Polívkou jsou ale hezký pár, to zase jo. 50 % (07.09.2020)

Běh na dlouhou trať v ženském po(ví)dání. Měl tatínek tři dcery, které za života nestačil vyvdat, ovšem po smrti mohly jeho kosti v klidu spočinout, neb jeho manželka Zlata Adamovská s dcerami na jeho výslovné přání poběží maraton jen pro něj. A on u toho bude, sice jen v urně, ale zažije, tedy vlastně nezažije, ten blažený pocit z krásného uběhnutí kilometrů a finiš v cílové pásce bude naprostým vrcholem. Mám takový neodbytný pocit, že právě neotřelý nápad s maratonem je v podstatě hlavním vrcholem filmu, ač ve finále vypadá celý závod více než skromně a působí až nadbytečně. Ovšem zbývající peripetie kolem ženského potomstva ničím neuchvátily. Když už máme na scéně tři dcery, je třeba je i vyprofilovat. Prostřední Veronika Khek Kubařová slyší tikot biologických hodin, jenže načapá svého přítele s jinou, následuje rozchod a odchod do mama hotelu, kde po večerech komunikuje s holčičkou z protilehlého okna, kde se pilně věnuje odkazu loutkáře Kopeckého, a následně ji nemůže minout štěstí v podobě nového vztahu s hodným tatínkem Martinem Hofmannem od policejních složek. Nejmladší Jenovéfa Boková pro změnu se svým ženatým šéfem Petrem Vondráčkem spí, příliš logiky tahle linie ale nemá, neb milenec má doma mnohem atraktivnější polovičku, tahle dcera ovšem nepřijde ani po rozchodu s ním zkrátka, neb kondiční trenér Vladimír Polívka je šíleně hodný a má pochopení pro debilní scénář. A zbývá nám nejstarší dcera Tereza Kostková, která už sice rodinu má, přímo čtyři chlapáky v chalupě, jen se Ondřej Vetchý ještě nerozhoupal, aby si ji vzal. Ze všech linek byl pobyt v jejich rodině relativně tím nejzábavnějším, co film skýtal. Producent Tomáš Hoffman (brr i ach jo) tradičně vůbec ničím nepřekvapil, i (vulgárního) humoru bylo pomálu a celé to má neskutečně předvídatelný a levný syžet tv inscenace. Martin Horský horko těžko zvládá film rozpohybovat a může děkovat kvalitnímu hereckému osazenstvu, že tenhle maraton režijně uběhl a s průměrným výsledkem v nevýrazném středu pole proběhl cíl. Absolutně nechápu, čím je tento film tak adorován. 5/10 (18.10.2019)

„No, cos dělal?!“ - „Nebuď drzej!“ A samozřejmě, házení bahna od těch stejných „kritiků“ jako vždy…Ale to si tento film nezaslouží, i když nejde o žádnou pecku. Ženy v běhu sice mají svou „cílovku“ (do které nepatřím), ale zároveň jsou natočeny tak, aby oslovily i širší publikum, což se zjevně daří. Není to komedie plná úderných hlášek, jde o naprosto nenáročnou oddechovku na jedno použití, ale zároveň takovou, která zdařile pracuje s pohodovou a moc příjemnou atmosférou. Většina postav není nijak zvlášť zábavných (jako spíš sympatických) s výjimkou Vetchého burana, který si pro sebe krade téměř každou scénu, a přestože se humor jeho postavy místy pohybuje na hraně, většinou to ještě ustojí. A scény běhu se podařily natočit tak, aby divák sám měl chuť si jít zaběhat pro radost, což já osobně oceňuju dvojnásob. Vychází mi z toho lepší průměr (doufal jsem, že se pobavím o něco víc), ale rozhodně nejde o žádný průšvih, spíš naopak. „Dneska máme středu.“ - „Já vím.“ - „Nebo se na to po tom běhu necejtíš?“ - „Jasně, že se na to cejtim!“ (16.02.2020)