Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr (více)Obsahy(1)
Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského kumštu. Scenáristé Oldřich Vlček a Jiří Menzel se nesnažili zastírat, že jejich příběh je sice fabulován s licencí umělecké nadsázky, že se však zná ke svému konkrétnímu historickému předobrazu. V roli kouzelníka pana Pasparta, kterou ztvárňuje Rudolf Hrušínský, není tedy těžké odhalit inspiraci osudem eskamotéra a kouzelníka Dismase Šlambora, kterému byla na jeho umělecké jméno Viktor Ponrepo vystavena kinematografická licence na první pražské stálé kino, otevřené 15. září 1907 v domě u Modré štiky v Karlově ulici. I Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další hrají ve filmu postavy, které se znají ke svému historickému vzoru – prvnímu českému filmovému herci, kabaretiéru Josefu Švábovi-Malostranskému, režiséru a kameramanovi našich prvních filmových snímků Janu Kříženeckému a mnoha jiným z těch, kteří na přelomu 19. a 20. století propadli vábení sirén kinematografu. Historici spočítali, že mezi lety 1896–1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho tři čtvrtiny domácím provozovatelům. Koncem roku 1909 měla Praha už 6 stálých kin, o rok později pak už třikrát tolik. Svá kina měly už i Brno, Bratislava, Košice a další města. Když v červnu 1912 vznikal Spolek českých majitelů kinematografů v království českém, byl provoz kin regulován už i množstvím úředních vyhlášek, cenzurních předpisů a dalších omezení. A tak film o báječných mužích s klikou není jen nostalgickou vzpomínkou, ale také holdem všem, kteří v časech pionýrských i později prošlapávali našemu filmovému umění cesty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Film Báječní muži s klikou skutečně není až tak výborný jako Menzelova zkultovnělá díla, i tak ho ale považuji za podařený, vtipný, krásný a hlavně zajímavý film o průkopnících filmařiny u nás. Jediné co, dle mého názoru, filmu překáží k dosažení výšin svých sourozenců je povídkově banální příběh, s minimem postav a jednoduchým dějem. Zbytek je ale klasický Menzel v té nejlepší formě, krásná kamera, snová atmosféra a skvělé herecké výkony, u takového Menšíka vysloveně zabolí, že jeho postava nedostala o trochu více prostoru a významu. ()
Silný autorský film Jiřího Menzela s pro něj netypickým prvkem osobní angažovanosti. Z dějového rámce je hodně patrné, jak moc považuje obecné dějiny (nemluvě o té české) kinematografie za své... Nostalgická stylizace do poetiky přelomu 19. a 20. století se Jiřímu Menzelovi a jeho téměř dvornímu kameramanu Jaromíru Šofrovi povedla na výbornou, stejně jako čistě vyfabulovaný námět a hlavní dějová osa jen rámcově popisující skutečné pionýry českého filmu, výslednému nostalgicky-romantickému duchu hodně napomáhá melancholická klavírní hudba Jiřího Šusta. Jestliže kinematograf staví filmovou pietu, pak by měla být zrealizována přesně takto vkusně a sofistikovaně, jak se to stalo ve snímku páně Menzela. Báječní muži s klikou - rozpohybované romantické představy v duchu opojení magií pohyblivých obrázků... ()
Jiří Menzel o sobě tvrdil, že je zakázkový režisér točící scénáře, které jsou mu zadané. To ale nebyla moc pravda, protože si látky spíš vybíral sám z okruhu svých oblíbených autorů. Báječní muži s klikou ale ukazují, jaká je škoda, že podobných méně autorských projektů nezkusil víc. Více viz: https://normanbloom.blogspot.com/2020/11/bajecni-muzi-s-klikou-1978.html ()
Ze všech Menzelových filmů jsou Báječní muži s klikou jakoby nejnenápadnější, nejšedivější a nejméně reprízovaní. Ale to je chyba, není to špatný film. Mile ironizovaný pohled na průkopníky české kinematografie, který by se mohl promítat i v rámci školní výuky. Jen mi nedochází, proč jsou změněna jména. Proč se Ponrepovi říká Pasparte, Kříženeckému Kolenatý atd. 70% ()
Geniální návrat k adamovským létům naší kinematografie. A vlastně víc než jen návrat. Vynikající Menzelova práce, v níž se záhadným způsobem snoubí režisérova poetická melancholie s Menšíkovým bodrým člověčenstvím a tragikomickou existencí Rudolfa Hrušínského. Krásně poskládané kinematografické obrázky. Opravdu krásně. ()
Galerie (18)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jiří Kučera
Zajímavosti (6)
- Všechny grotesky ve filmu si točili tvůrci sami. Následně v jedné dobové kritice vyšlo, že se ve filmu objevují neznámé archivní snímky. (cariada)
- Ve filmu se používá starodávná kamera, ale ve skutečnosti je to jen pouhá rekvizita. (cariada)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1979. (orkadimenza)
Reklama