Ostře sledované vlaky

Nemám rád r. Jiřího Menzela. [4/10] (Barrandov) (Čb. /// Produkce: Zdeněk Oves /// Scénář: Jiří Menzel podle románu Bohumila Hrabala /// Kamera: Jaromír Šofr /// Hudba: Jiří Pavlík, Jiří Šust /// Oscar: Československo (nejlepší zahraniční film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (20.01.2009)

Je to nová Česká vlna nebo to není Česká nová vlna? Tato otázka mě trápila po celou dobu sledování. Pro dechberoucí dramatický film to bylo málo napínavé a na novovlní poetiku to bylo příliš dramatické. Jiří Menzel si pochvaloval svůj nápad dát filmu kouzlo linearity, která není v knize dodržována, ba přímo naopak, avšak já jsem bohužel jiného názoru. Takovéto konvenční vyprávění mi přišlo poněkud nešťastné a nezajímavé (chybělo nějaké ozvláštnění). Samotný námět je dosti nosný, ale tím, že film se snaží sedět na dvou židlích zároveň, tak ztrácí mnoho na své působivosti. (19.09.2007)

Nepochybně velice silný film. Přesto při srovnání s Hrabalovou kongeniální předlohou působí jako její dosti slabý odvar. Je znát, že se režisér teprve učil vnímat "hrabalovskou poetiku". Mnohé z předlohy buďto nepochopil, nebo mu to připadalo nadbytečné a při vytváření scénáře to osekal. Mnohé v daných podmínkách natočit asi nešlo, neboť by to bylo příliš drahé. Třeba rozstřílený německý vlak na páté koleji, nebo zmrzlé koně ležící vedle trati. Mnohé ovšem natočit jistě šlo. Zcela se ztratilo jak soucítění s trpícími zvířaty, tak především smíření s Němci skrze totéž utrpení a bolest. Výrazně potlačena byla charakteristická mnohovrstevná struktura předlohy. Utrpení zvířat se jako prostý popis situace (bez známky soucitu) mihne v dialogu železničních zaměstnanců, soucítění s trpícími Němci se ovšem ve filmu neobjeví vůbec, přestože to je, vedle citových problémů Miloše Hrmy, prakticky základní téma Hrabalova textu! Pokud Hrabal ve svém textu rozehrává obrovskou spoustu paralelních témat, pak v Menzelově filmu zůstaly pouze dva: eiaculatio praecox a protinacistický odpor. Už tady se ovšem objevuje prakticky základní Menzelův charakteristický rys, záliba v "absurdních obrazech", zde například v přidaném (!) motivu železničáře předvádějícího na stojící lokomotivě své obrazy... Menzelova poetika není s tou Hrabalovou komplementární. Hrabal vykresluje nesmírně silné, z reálného života odpozorované obrazy, které sice mnohdy jsou zcela absurdní, ale v daném prostředí a době mají hluboký smysl, poukazující na burcující zvrácenost dané situace, Menzel kreslí slaboduše absurdní "barvotiskové obrázky", které o dané době a situaci většinou nevypovídají vůbec nic, pouze v sobě mají krásu naivních malířů... Celkový dojem: 80% PS: Velice by mě zajímalo, jak by tuto látku natočil Vláčil, Forman či Passer. (23.09.2006)

(1001) Nevím, jestli zrovna tohle je vhodné místo pro ventilaci těchto pocitů, ale v posledních několika týdnech jsem si uvědomila, že jsem neskutečně alergická na Miladu Ježkovou. A čím víc se dívám na ty protivné a hloupé ženštiny, které představuje, tím víc mám dojem, že ji režiséři strašlivě nadužívají. A co se týče filmu samého: Mám dojem, že jaksi "rozumím" záměru, ale celé to sledování vůbec neplyne tak lehce, jak by mělo. Závěr to čekání trochu ospravedlní, ale jak říkám, trochu. Mimo něj mi skutečně skvělá přijde jenom scéna, ve které jde Miloš za paní přednostovou do sklepa. (17.02.2015)

V polovině 60. let se k nám ve filmové tvorbě z Francie přelila nová vlna a mladí filmaři dávali najevo, že chtějí točit úplně jinak než dosud, zajímají je jiní hrdinové a jiný styl vyprávění. Ve válečné a okupační tématice se do té doby vyžadoval heroismus, naturalismus a ideologický aktivismus. Jiří Menzel na to šel jinak. Jeho snímek je melancholický, plný poetické stylizace. Dusivou protektorátní atmosféru a tragický příběh jednoho dospívajícího kluka pojal jako tragikomedii plnou jemného humoru a ironie. I ukázkový kolaborant rada Zednicek v podání Vlastimila Brodského funguje spíš jako neškodný šašek než nositel zla. Menzel nemoralizuje a už vůbec nepoužívá v 50. letech tak oblíbený patos. Pro své chybující nedokonalé postavy má pochopení a jejich činy hodnotí shovívavě. Ostře sledované vlaky mě kromě toho, že raná Menzelova tvorba se dokonale trefuje do mého vkusu, oslovují i ze dvou dalších důvodů. S nejistým Milošem Hrmou skvěle zahraným Vaškem Neckářem jsem se do značné míry identifikoval, připomíná mi naivitu mého mládí. Rozumím té postavě a sympatizuju s ní. V neposlední řadě je mi i sympatické, že Menzel mezi radikálně experimentujícími tvůrci nové vlny neztratil chuť vyprávět - po svém a pomaleji - lidské příběhy. Celkový dojem: 90 %. (13.09.2017)