Ostře sledované vlaky

Ostře sledované vlaky jsou ostře sledovanou klasikou snad víc ve světě než u nás?! Film oceňován za svojí tématiku a oceněn kvůli tomu Oscarem je pomalu plynoucí dramou plnou úsměvných scén a herecky skvěle zvládnutých výkonů Somra s Neckářem. Ale ja prostě Menzlovi moc na chuť nepřišel, takže pro mě další československý film, který mi způsoboval nudu. Závěr je hodně ušmiklý a není vůbec gradován, což je škoda. (01.03.2009)

Vďaka bohu za porno a sexuálnu revolúciu, vďaka čomu dnes už nie je umeleckým mainstreamom sexuálna frustrácia a zápletky o ejakulácii sú tam, kde patria: v hlúpych tínedžerských komédiách pre hormónmi opantaných nevybúrených pubertiakov. Ostře sledované vlaky mohli byť v dobe svojho vzniku tak svieže ako aj provokatívne, dnes je to len jeden veľký gýč. A po raných formanovkách, ktoré som absolvoval minulý týždeň, a tomto tu, sa mi naskytá otázka, či to fakt pred 60 rokmi žili len poloretardovaní frustráti, chlípni starci a šeredné pobehlice. (08.09.2020)

Videl som množstvo záživnejších a lepších českých filmov ako Vlaky. Nepoznajúc, čo tento film znamená pre českú kinematografiu, mal by som iste menšie očakávania. Možno to chce viac pozretí, každopádne teraz musím hodnotiť iba za tri. Ludí zaujímajú aj počas vojny viac starosti a slasti života. Pekná myšlienka, ale na Oscara nedostačujúca. (05.10.2009)

Kupodivu navzdory své pověsti nejsou Ostře sledované vlaky stále ničím jiným než "malým českým filmem", který se velkých věco vlastně jen okrajově dotýká. Nicméně v malosti je tentokrát krása a civilní prostota, s jakou mladý Miloš (působící místy až dojmem lehce zaostaleho blbečka) objevuje hořkosladký svět prvních milostných hrátek a dospělých starostí je v Hrabalově poklidné režii přímo okouzlující. Nejen v tomto tak připomíná jiný český filmový klenot takřka stejného stáří: Formanova Černého Petra. 8/10 (04.06.2010)

V polovině 60. let se k nám ve filmové tvorbě z Francie přelila nová vlna a mladí filmaři dávali najevo, že chtějí točit úplně jinak než dosud, zajímají je jiní hrdinové a jiný styl vyprávění. Ve válečné a okupační tématice se do té doby vyžadoval heroismus, naturalismus a ideologický aktivismus. Jiří Menzel na to šel jinak. Jeho snímek je melancholický, plný poetické stylizace. Dusivou protektorátní atmosféru a tragický příběh jednoho dospívajícího kluka pojal jako tragikomedii plnou jemného humoru a ironie. I ukázkový kolaborant rada Zednicek v podání Vlastimila Brodského funguje spíš jako neškodný šašek než nositel zla. Menzel nemoralizuje a už vůbec nepoužívá v 50. letech tak oblíbený patos. Pro své chybující nedokonalé postavy má pochopení a jejich činy hodnotí shovívavě. Ostře sledované vlaky mě kromě toho, že raná Menzelova tvorba se dokonale trefuje do mého vkusu, oslovují i ze dvou dalších důvodů. S nejistým Milošem Hrmou skvěle zahraným Vaškem Neckářem jsem se do značné míry identifikoval, připomíná mi naivitu mého mládí. Rozumím té postavě a sympatizuju s ní. V neposlední řadě je mi i sympatické, že Menzel mezi radikálně experimentujícími tvůrci nové vlny neztratil chuť vyprávět - po svém a pomaleji - lidské příběhy. Celkový dojem: 90 %. (13.09.2017)