Skřivánci na niti

Už po prvních deseti minutách musí být každému jasné, proč Skřivánci po desítky let cvrlikali (nebo švitořili nebo co to vlastně dělají) do dobře utěsněného trezoru. Škoda slov - ty, kterým některé věci vysvětlíte, je třeba vést k tomu, aby se na tenhle kus jednak umění a jednak stranickopolitické výpovědi, podívali. A ty, kterým to naopak nikdy nevysvětlíte, stejně nepřesvědčíte. Já si tu odložím další stovečku procent a půjdu k Mlíkaři pro tu Smetanu. (25.03.2008)

Morálně pokřivená doba v šedesátých letech jistě byla, a nebyla dozajista dobrá. Ale která doba vlastně není morálně nějak pokřivená? Není jí třeba i ta dnešní? Tehdy se jednalo o politickou morálku, dnes se jedná o zkaženou morálku charakteru jednotlivců z hlediska peněz, osobní moci a slušnosti v chování vůči ostatním. Z tohoto hlediska si tehdejší doba a ta dnešní nemají co vyčítat. Morálky jsou jen dvě. Ta dobrá a ta špatná. SKŘIVÁNCI NA NITI na poslední chvíli, ještě před normalizací, věrohodně zachytili osudy hrdinných lidí, kteří se nebáli postavit tehdejšímu totalitnímu politickému režimu zpříma a beze strachu. Co na tom, že pak SKŘIVÁNCI skončili v "trezoru" filmového zapomnění na dlouhou dobu. O to víc nám byli pak milejší, když oprášeni "vstali z mrtvých" a připomněli nám tu hroznou dobu omezování svobodné myšlenky. Jiří Menzel tímto snímkem stvořil "černou knihu" totalitní ideologie. (08.06.2007)

Tolikrát jsem to viděl, a teprve včera jsem si uvědomil, že tam hraje i Svěrák. Hrabal mi nikdy k srdci nepřirostl, nicméně "Inzerát" jsem byl nucen v rámci středoškolské povinné literatury vstřebat. Díky tomuto porovnání vím, že je mi opravdu bližší na plátně (pokud mi sedne, což není zdaleka vždy) v Menzelově zpracování než skrze tištěné řádky. Ze všech nejvíc mě vždy upoutají Galatíková coby kovaná ideoložka (vidíte ty přisluhovačky imperialismu) a Šmeralovo roztomilé podání prof. Nejedlého (s neroztomilým dopadem): "A chleba bude. A máslo bude. I smetana bude. I Fibich a Dvořák. - Ano, hudba se ztratila, ale oni se taky ztrácejí lidi." (26.02.2018)

Málokdy se člověku stane, aby se při sledování snímku neustále pochechtával a zároveň trpce pokyvoval hlavou nad tím, co právě vidí. Po shlédnutí tohoto snímku, musí být všem jasné, proč tak dlouho ležel ladem v trezoru! Skřivánky na niti natočil Jiří Menzel na motivy povídek Bohumila Hrabala. Děj se odehrává v Kladenských ocelárnách , kam byli posíláni " političtí provinilci " . Vedle nich pracují na šrotišti dívky a ženy uvězněné za pokusy o útěk za hranice ( tzv. kopečkářky). Celý film je sérií paradoxních až groteskních situací vyplývajících z tehdejší doby a politické situace. Především je to, ale oslava z krásy života, překonávající i ty nejhorší překážky v této době politické diktatury! Výborné herecké výkony všech zůčatněných, ale nemůžu nezmínit Rudolfa Hrušínského. Ten je jednoduše geniální a jestli někdo zaslouží označení a přívlastek pan HEREC, tak je to právě on! Už pouze za fakt, že " něco " takového " někdo " natočil, si snímek zaslouží mé plné hodnocení! Raději bych tento snímek vůbec nehodnotil ( myšleno tak, že bych byl raději, aby tato doba a situace vůbec nenastala....) (04.03.2009)

Jiří Menzel dokonale porozuměl textům Bohumila Hrabala a z tohoto šťastného spojení vznikla celá řada dokonalých filmů. Skřivánci jsou lehce humorným pohledem na absurditu budování socialismu v padesátých letech. Zároveň je to film dojemný a hluboce lidský, ozdobený vynikajícím obsazením. Dvacet let nuceného odpočinku v trezoru dokazuje, že vynikající filmová díla vůbec nestárnou. (09.03.2005)