Brexit

A přesně takhle se řídí svět.Tento film není nijak zvlášť zábavný, celkem se vleče a místy je i dost nudný, ale je to sakra zdvižený velký varovný prst, že bychom se měli nad sebou zamyslet, a to hodně rychle. Smutná pravda o nás všech. Samy si plníme zásobníky náboji a zbraně potom dáváme do rukou médiím a těm všem lidem, kteří stojí za nimi. (05.03.2019)

Autoři tohohle filmu zjevně nebyli fanoušci opuštění unie. A je to vidět. Stejně, jako když udělali levicově zaměření filmaři životopis o Margareth Thatcherové (btw, málokdo je světonázorem tak daleko od Thatcherové, jako Maryl Streepová). Tahle tendenčnost, třeba v zobrazení Farage nebo dalších sponzorů a podporovatelů Leave křídla, filmu strašně škodí. Jinak to má tempo, napětí, dobrý výběr klíčových momentů a argumentů, i docela hezky zobrazenou britskou společnost prostřednictvím focus grupy... Kde samozřejmě jsou ti chytří, vzdělaní a pokrokoví zároveň černí nebo alespoň Indové, zatímco leavers jsou zaostalí, hloupí, bílí a chudí. Poklonu si zaslouží Cumberbatch, který toho svého geniálního sociopata vystřihl opět na výbornou a celý film táhne velmi energicky dopředu. Dal jsem 85 % a to už znamená, že mě to bavilo. A to teda bavilo. Takhle dobrý film o takhle čerstvé události... 350 milionů liber týdně. A Turecko!!! Zároveň dodávám, že podprahová linie příběhu, že mělo jít o souboj nudné pravdy s efektivnější lživou kampaní považuju za nesprávnou. Kampaně jsou vždycky zjednodušující a o sloganech, manipulující bývají obě strany a... jak jedna z postav podotýká... život je málokdy o tom, že je něco binárně jen černé nebo bílé. (18.01.2019)

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká. (12.01.2019)

Anyone can start a fire. Nuže, burn, motherfucker, burn. Z něčeho, co dle trailerů působilo jako parodie a potom jako typicky cynická sračka přiživující se na aktuálních událostech, se nakonec prostřednictvím jediné stolové scény vyklubalo nečekaně přesné shrnutí toho, proč jsme jako západní civilizace totálně v prdeli. Jo a Rory Kinnear je moje duševní zviřátko a tvář Jackovy absolutní rezignace. (02.03.2019)

o politiku se v posledních letch radši moc nezajímám (aby mi úplně nejeblo),můj vztah k evropské unii je lehce vágní a nikterak vyhrocený ani na jednu stranu a o brexitu v detailu prakticky nic nevím. To ovšem neznamená, že bych si neužil tuhle primárně televizní zábavu, protože je to prostě tak dobře natočené, že to zákonitě musí zajímat i politické ignoranty. Není tu sice všechno polopatě vysvětlováno, takže je možné občas lehce tápat, ale ve výsledku to ani trochu nevadí. Jako bonus se pak to celé dá naroubovat i na tuzemskou politickou situaci (občas sem úplně viděl Pitomia) a vlastně nejen na ní. Cumberbatch si pak střihnul dalšího působivého sociopata...80% (11.01.2019)