Deadwood

Deadwood není příběh tohoto století, ale také ne úplně minulosti. Měřeno standarty revivalů, mělo by to být o něco lepší než původní film, jinak to nemá smysl točit. David Milch napsal výborně starodávnou frazeologii střihnutou s troškou vulgarity. Chybělo mi tradiční koření každého westernu rozlehlá krajina. Film si vystačí s divadelníma kulisama. (25.12.2019)

Stejně jako seriál, i zde se opakují stejné chyby a i zde opět vládne silná sentimentalita a hloupá vypočítavost scénáristů. Ti nejen, že nedotáhli děj k nějakému zdařilému závěru, ale ohánějí se flashbacky, znovupřipomínáním seriálových postav (včetně jejich trapnosti, jako třeba samomluva, lesbičnost a jiné pakárny - viz. můj komentář k seriálu) a porcují nám jednu trapnou scénu za druhou (svatbou konče). Myslím, že nemá cenu zdůrazňovat, že samostatně tento film nemá co říct - bez vidění seriálu to prostě nemá cenu, ale skouknout ho - to vám prostě nemůžu doporučit. Vlastně jediné mírné plus je Timothy Olyphant a to jen proto, že ho mám rád... a to i s knírem. Takže stejně jako nechápu přehnanou oblíbenost seriálu, nechápu ani tento zákusek. (23.01.2022)

Naprosto skandální hodnocení některých uživatelé čsfd, jistojistě především pak z řad těch, kteří seriál Deadwood neviděli, nicméně z nějakého mně jen těžce pochopitelného důvodu se rozhodli podívat se na vyvrcholení seriálu, Deadwood: The Movie. Je to těžce nostalgická pecka, asi málo kdo věřil, že se ještě s městečkem Deadwood a jeho obyvateli setkáme. Určitě z toho šlo vytřískat více, o tom žádná, nicméně myslím si, že to je vcelku důstojné zakončení skvělého seriálu. Pátou hvězdičku dávám z nostalgie, ale Al Swearengen, Seth Bullock a ostatní si ji zaslouží. Zamrzelo mě, že v seriálu nebyla žádná zmínka o Cy Tolliverovi, kterého hrál v roce 2017 zesnulý Powers Boothe. Mnoho dějových linek však zůstalo neukončených, případně se jimi film vůbec nezabýval a od konce třetí řady se vůbec nepohli, což je mimo jiné dáno i tím, že se ve filmu řada vedlejších postav vůbec neobjevila. Jak jsem četl jinde, film možná nebyl ani tak úplně zakončením seriálu, vzhledem ke všem těm otazníkům, ale působí spíše trochu jako entrée pro novou sezónu, která se ale samozřejmě nebude konat. A tak už se asi nikdy nedozvíme, zdali Al v poslední scéně zemřel, stejně jako to, zdali Hearst dostal to, co si zasloužil, tedy pěkne malou celu. (10.09.2019)

My job ain´t to follow the law. My job is to interpret it, than enforce it accordingly. Pokud po více jak dekádě navazujete jedním filmem na otevřený konec seriálu, tak se nevyhnutelně dostáváte do situace, zda to pojmout jako samostatně stojící a přístupné i divákům původní látky neznalých či zda to naopak udělat čistě pro původní obecenstvo a doufat, že si někdo z nich alespoň ty stěžejní linie a konflikty ještě pamatuje. Výsledkem je kočkopes, který se snaží o oboje. A tak je několik desítek úvodních minut ukázka nedůstojné scenáristické snahy o maskování do očí bíjící expozice naroubované na to, že každá postava "jakože nenápadně adresuje uplynulých deset let" v rozhovorech s ostatními způsobem, jaký u látky, který vždy stál na charakterech a dialozích, bolí nemálo. Sice v podstatě jde o třináctou a čtvrnáctou epizodu třetí řady, ale tvůrci to nechtějí přiznat; zřejmě ani sobě. Navíc, pokud jste čekali, že středobodem bude (ne)přátelský komplikovaný vztah Bullocka, Swearengena a Hearsta "o duši Deadwoodu", tak... Ano, ale opět až poté, co se nejprve věnuje stopáž všem (ano, všem; snad krom Wellivera) postavám z původního seriálu. Mnohdy zbytečně, neopodstatněně a čistě jako fanservis. Jakmile ovšem tato pasáž přeci jen pomine (trvá však déle než by bylo záhodno; do 40. minuty) a neřeší se "co bylo", ale "co je a bude", tak to rázem je opět starý dobrý Deadwood pojednávající o nepřikrášlené odvrácené tváři neodvratně mizejícího Divokého západu. Velkou devizou je, že Bullock již není až tak otravný jako býval; Olyphant v něm neskrývaně navazuje na svého Raylana Givense. Ve druhé polovině pak jde o důstojné (jakkoli ne pamětihodné) zakončení, kterému jeden rád odpustí i to, že přichází o pěkných pár let později než mělo. (01.06.2019)

Srdečná forma fan servisu, která dopřává setkání starých známých, snad poprvé po celém seriálu mě doopravdy dojímá a ze všech zúčastněných tahá vyzrálé výkony, které musí chytit za srdce. Ať divák znal tohle slavné místo o více než dekádu dříve, nebo (tak jako já) viděl film jen týden po dosledování třetí sezóny. Pokud sem někdo omylem zabloudil bez znalosti předchozích strastí, dostal nejspíš jen pomalou procházku místem, které nezná, a ve kterém spousta staře vypadajících postav promlouvá v dlouhých souvětích nebo naopak ve vulgárních a dostatečně pádných krátkých odpovědích. Kdo si ale pamatuje, jak se v téhle špíně žilo a miloval to, ten musí být v sedmém nebi. Já si od posledního díla Davida Milche sliboval jakékoli zakončení a i s pomocí parádně použitých mžitkových flashbacků jsem dostal nostalgie, že mě v pár chvílích málem porazilo. Tolik Alovy sebereflexe, tolik pohledů jisté dvojice, které trhají srdce, jak moc je z nich patrná bolest z toho, co mohlo být, tolik překvapivých účastí i kdyby jen v malých roličkách a pomrknutích. Radost přímo úměrná tomu, jak moc velkou radost může bolavý pohled na stále ještě divoký západ přivodit. Kdo říká, že tohle není Deadwood, ten už na jeho vůni zapomněl. (04.12.2021)