Black Mirror: Bandersnatch

My, co už jsme odkojení předchozími čtyřmi sezónami a nic by nás pod značkou Black Mirror nemělo překvapit, máme velkou výhodu oproti těm, kteří na Bandersnatch narazili jen jako na samostatný nezávislý film. On ale tak vůbec nefunguje, snaží se rozmanitost nejpozoruhodnějšího sci-fi seriálu posouvat zase o něco výš, ona snaha o alternativní konce mě ale příliš neuchvacuje. Zastavil jsem se někde u myšlenky toho, že veškerá naše rozhodnutí závisí na nějaké cizí síle, ne na naší vůli. Dál už jsem jel na vlně těch slabších dílů jednoho z ovšem stále nejlepších televizních počinů. (06.06.2019)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)

Genialita pána Brookera sa znova prejavila. O tomto projekte som sa dopočul už veľmi dávno, presnejšie niekedy, keď práve vychádzal. Lenže v tej dobe som ani nevedel, čo je Black Mirror zač a tak som to nechal na pokoji. Nedávno som si, ale znova sprevádzkoval Netflix a vyhradil si zopár hodín času na jednu krátku epizódu môjho seriálového favorita. No a nakoniec som strávil cez tri hodiny hľadaním všetkých možností a koncov (stále som to všetko nenašiel) dokým ma to samého neunavilo. Už v minulosti tu bolo veľa pokusov spraviť profesionálny interaktívny film, no nie vždy sa to vydarilo, výnimkou ostal Československý Kinematograf, ktorý aj na svoju dobu mal nadčasový nápad a prevedie. No oproti českému kultu (ktorý som, bohužiaľ, nikdy nemal tú česť vidieť celý) usudzujem, že je Bandersnatch aj takpovediac prvý interaktívny projekt, v ktorom na rozhodnutiach plne záleží. Prevedenie príbehu do praxe je klasický Netflix - vyznievajúc mierne ako webseriál, no s vysokým rozpočtom a výzorom hollywoodskeho kasového trháku. Dej sa veľmi ťažko vysvetľuje pretože je doslova nestály. V čom sú, ale všetky časové linky podobné je prológ. Ten pojednáva o mladom vývojárovi hier, ktorý svoj prvý počin - počítačovú hru Bandersnatch, na motívy knihy s rovnakým menom v žánri tzv. gamebooku - hodlá predstaviť komerčnej firme a požiadať ju o finančné zaistenie a vydanie výsledného produktu. Ten zbytok si už, ale vytvárate sami. Z toho, čo som si pozrel usudzujem, že sa dajú pozrieť štyri základné konce a hromada menších rozuzlení a slepých uličiek. Niektoré príbehové zauzlenia vyzerajú lepšie, iné sú hotový nightmare fuel a u pár to vyzerá akoby to tvorilo A. I. Čo tento projekt podľa mňa povyšuje na lepšie miesto je rozhodne sympatický casting a herci, ktorí výborne dopĺňajú prázdne miesto po nevýraznom hlavnom protagonistovi. Najväčšiu zásluhu prikladám hercovi menom Will Poulter, ktorého je radosť vidieť v serióznejšej roli a nie v nejakom young adult akčňáku typu Maze Runner. No, keď to nejako zhrniem jedná sa o veľmi zaujímavý a nečakaný počin, u ktorého som rád za nedávne oznámenie od Netflixu, že v ich dielni na tento štýl interaktivity stále nezanevreli. Celkovo sa to dobre pozeralo, rozhodnutia nijak nenarušovali samotný priebeh filmu a jednalo sa o fakt slušne zostrihanú drámu. I tak je, ale ťažké nejako odporučiť podobný počin. Je to veľmi inovatívny film, alebo len strašne zlá počítačová hra? To si už vyskúšajte sami. Je vlastne jedno kde (ak to teda nechcete pirátiť, prišli by ste o veľa, keďže sa film v pirátskej verzii skladá len z randomne zostrihaných pasáží). Na pc sa to ovláda rovnako intuitívne ako na dotykových zariadeniach. Jeden z dôvodov, prečo by som si predplatil nejakú streamovaciu službu. Len vo mne rezonuje ešte jedna nevraživá otázka. Prečo je to sakra zablokované na Českom a Slovenskom Netflixe!?... (23.09.2021)

Pro první interaktivní seriálovou epizodu představenou pro široké mezinárodní publikum nemohl existovat lepší seriál než Black Mirror a lepší platforma než Netflix. Nejde však jen o naprosto brilantní technické provedení, díky němuž může divák intuitivně zasahovat do děje, epizoda, komorněji cílící na podobné nostalgické publikum jako Ready Player One, zároveň tematizuje onu možnost volby na nápadité meta úrovni. Zmatení reality, spousta alternativních vesmírů a konců vytváří naprosto strhující mozaiku, která postupně dojde až k samotnému divákovi u obrazovky. Odzbrojující zážitek pro prozkoumávání během dalších zhlédnutí. (05.10.2023)

Neustálý kolotoč, který by vlastně nikdy neskončil. Upřímně, jsem dost konsternován. Film začne tím, že má nějakou zápletku, ale vy v celku záhy zjistíte, že vlastně ji ani nemá. A hledat byste ji mohli asi zbytečně. Je to trochu magořina. Trochu více. Už jenom tím, že se točíte v ničem a vy ani nevíte jak film skončí, protože ani nemá konec a můžete to dvacetkrát měnit. A vy nevíte proč. Magořina. Ani bych neřekl, že toto předbíhá dobu. Obecně je tohle stále něco, co asi moc nezapadá do naši doby. Pokud, ale z toho uděláte takovouto magořinu, tak se nemůžeme divit. (01.02.2019)