Tam, kde i tráva je zelenější

Jocelyn DeBoer a Dawn Luebbe zobrazily pastelově barevný svět, v němž ústřední postavy jednají jako znalostmi netknutí humanoidi, kteří byli vrženi do moderního světa s instrukcemi: „Tak a teď se chovejte jako lidé a žijte si svůj americký sen!" Neskutečný bizár. Satirická olympiáda v předhánění o to, kdo má zelenější trávu, čistší vodu v bazénu, rovnější zuby a roztomilejší děti. Je to hodně vtipné a neustále dost „WTF“, nicméně působí to spíše jako sled náhodných epizodek, v nichž se může stát prostě cokoliv. Nějaká ústřední zápletka chybí, stejně jako razantnější ironické zakončení, nicméně u tohoto snímku si rád dám časem druhou projekci a možná se mi to v hlavě líp rozleží. [Sitges 2019] (26.10.2019)

Tam kde je tráva zelenšia, si do nej pekne ľahnite, a sledovaniu tejto chujoviny sa zďaleka vyhnite. Pastelové farby, pastelové problémy. Skutočne som sa prehýbal od smiechu pri lakonickom rozvode bez dôvodu, okamžitej adopcii dieťaťa, krvi stekajúcej z vlasov pri česaní, či pri koalícii malomeštiakov, spojených strojčekmi na, do budúcna dozaista dokonalé, zuby. Už dávno som nevidel nič tak otravné, a napriek fixátorom krivých zubov, aj bezzubé. (02.01.2021)

Nehorázně legrační společenská satira odehrávající se v pastelově barevném světě, kde všichni dospělí nosí rovnátka (na rozdíl od dětí, s nimiž je nakládáno jako s majetkem), jezdí v golfových vozících, jednají zcela mimózně a nápadně si závidí své domy, zahrady, bazény i potomky. Ve filmu se dá vysledovat příběhová linie jedné z hrdinek, která se po sérii špatných rozhodnutí marně pokusí vymanit z všeobjímající konformity, jinak ale snímek děj nemá a sestává spíš z tematicky propojených skečů, v nichž jsou nejrůznější všední situace a maloměšťácké stereotypy obohacované o netušené, absurdní a nonsensové pointy. Výsledkem je surrealistická přehlídka nápaditých epizodek, z nichž sice ne všechny dopadají na úrodnou půdu, leč úžasně hravá a k popukání jich je většina. Humor je nicméně subjektivní, takže se může samozřejmě snadno stát, že vám to hrubě nesedne. (13.10.2019)

Okouzlující film o pozici žen v americké společnosti a hledání kořenů. "Greener Grass" je sympatický úlet o jedné ne úplně dokonalé ženušce z předměstí tak dokonalého, že se tu nikdo nepozastavuje nad jeho vyšinutostí. Jako třeba že někdo vychovává fotbalovou mičudu jako kojence nebo dává dětem jíst přesnídávku předžvýkanou opravdovými matkami, protože stroje jsou nehumánní. Přes sérii stupňujících se vtipných mega bizárů hrdinka zarputile odolává tomu, aby nevybočovala, což vede k řadě ještě vyšinutějších a absurdních scén. Stylem humoru se to blíží bijákům Quentina Dupieuxe střižených estetikou SNL, přičemž se tu tymolinový svět padesátkových předměstí potkává s Lynchem udušeným cukrovou vatou decentně pochcanou od Johna Waterse. (29.12.2019)

Greener Grass je něco jako LSD verze Zoufalých manželek, akorát bez mysteriózní zápletky, i když nějaké ty vraždy zde na pozadí také probíhají. Úmyslně přestřelená a bizarní podívaná ovšem postrádá jakýkoliv hmatatelnější příběh a většinu času se prostě něco děje a vy sledujete bizarní chování a vzájemnou interakci všech postav. Je to jedna velká satira na americkou střední vrstvu žijící na předměstí, jejichž největší starostí je velikost bazénu a jaké nosí oblečení. Aby jste si Greener Grass užili, tak vám musí sednout jeho specificky absurdní humor, který mě bohužel většinou míjel. Našel bych zde několik momentů, které mě upřímně pobavily, ale bylo to vždy tak jednou z deseti pokusů, což je u takovéhoto filmu prostě málo. Slušný pokus, který si své diváky najde a má potenciál stát se kultovní záležitostí, ale nic pro mě. (20.11.2019)