Tenkrát podruhé

Viktor je staromilec a vše moderní mu je celkem cizí. Má rád svůj způsob života bez výrazných změn a novot. Právě naopak to vnímá Viktorova žena, která se ráda baví a všechny vymoženosti moderní doby přijímá. Mezi manželi dojde k odcizení a právě to je hlavní důvod, proč si přestali rozumět a každý od života čekal něco jiného. Viktor dostane k narozeninám velmi originální dárek, kdy si může vybrat dobu, ve které by chtěl prožít několik dní či týdnů. Time Travelers zinscenuje přesně a do detailu vše, aby to bylo podle jeho představ. Rozmrzelý a ne úplně šťastný Viktor, projeví zájem vrátit se do roku 1975, aby mohl zažít své nejdivočejší období a poznal opět svou životní lásku a třeba se i znovu zamiloval. Krásná a lehká romantická komedie s originálním námětem, pohladí po duši i přes absenci zbytečného patosu a klišé. V hlavní roli se objeví sympatický a mnou oblíbený herec Daniel Auteuil (Válka policajtů, Můj nejlepší přítel). (10.05.2020)

Dnešní uspěchaná doba není pro každého. Zatímco Marianne odmítá stárnutí, žije naplno a v symbióze s technickým pokrokem, její manžel Victor modernímu světu příliš nerozumí, nenachází v něm smysl ani naplnění. Díky svému synovi ale dostává příležitost se navrátit do minulosti. Nečekejte vesmírné lodě, cestování rychlostí světla do vzdálených dimenzí, ani hvězdné portály. Budou stačit kulisy, precizně instruovaní herci a puntičkářský režisér, který své okolí bude dohánět k šílenství, jen aby zajistil perfektní autenticitu situace a tím i Vaší spokojenost. Už si jen stačí vybrat dobu a určitý moment. Victor si vybírá konkrétní týden ze 70. let, kdy se seznámil se svou životní láskou Marianne. Vrací se do své osobní Belle Époque. Zbytek je potřeba vidět. Herecké výkony vás nemůžou nebavit - Daniel Auteuil coby sympatický, ale otupělý Victor, Fanny Ardant jako živelná a přidrzlá Marianne, Guillaume Canet coby cholerický a pedantský režisér Antoine, a v neposlední řadě Doria Tillier jako talentovaná a půvabná herečka Margot, která ve Victorově Belle Époque ztvárňuje mladičkou Marianne. Tento film oplývá vtipem, ale i příjemnou melancholií, a zároveň dodává i velkou škálu emocí. Nicolas Bedos svým neotřelým a svěžím námětem bez pochyby obohatil svět komedie. (15.02.2020)

Romantické? Jistě, kdo by nechtěl prožít znovu největší lásku svého života! Nostalgické ? Rozhodně, komu by se nezasteslo po starých dobrých časech, kdy jsme nebyli 24 hodin v zajetí mobilních telefonů a když někde zazvonil telefon a někdo se po někom sháněl, dotyčný mohl jen zavolat: "Řekni, že tu nejsem!". Melodramatické? Přirozeně, zcela vypočítavě se zde kalkuluje s divákovy city. A přes všechny tyto šablony je děj filmu čím dál tím posouvá k vlastní originalitě a do poslední chvíle není jisté, kam nás dovede (nebo kde se zastaví). Za to patří Nikolasi Bedosovi velké smeknutí. Stejně jako skvělému Danielu Auteilovi a nestárnoucí Fanny Ardantové. Po dlouhé době film, který se nepochybně zařadí do zlatého fondu francouzské kinematogfie (a těším se na případný český dabing, skvělé a vtipné dialogy po tom přímo volají!) (13.01.2020)

"Ne že bych se tak miloval, ale v té době nebylo tak špatné být mnou." Bylo to originální, hravý a patrně vhodný pro nás, kteří o roce 1974 nemáme jen teoretický informace. Po desítkách let manželství mě to donutilo hledat bod, do kterýho bych se chtěl znovu podívat a ... já ho nenašel. Někde je chyba. Určitě ve mně, v tom se moje žena s nespokojenou Marianne určitě shodnou. A já se zase shodnu s rezignovaným Victorem, že útěk do hry s jedinečnou Margot je skvělej nápad. Užil jsem si to a zalitoval, že je to jenom film. (05.10.2021)

„A víš ty co? Odcházím. Marianne, já odcházím! Přísahám ti, že odejdu!“ - „A já na to čekám!“ Jenže aby se opravdu nedočkala…Když nestíháte tuhle dobu, která vás bytostně štve, stejně jako váš úspěšný syn a manželka odmítající zestárnout, už to na moc radosti nevypadá. Ale co když se naskytne možnost zažít znovu dobu, ve které jste byli šťastní? Dlouho (téměř celou první půl hodinu) jsem se na film nedokázal tak úplně správně naladit. Ale od chvíle, kdy jsme se s hlavním hrdinou konečně přesunuli do 70. let, začalo mě to bavit, každou minutou čím dál více. Ne snad proto, že by byl snímek tak vtipný, vlastně těch dialogových výměn, které by mě dokázaly upřímně rozesmát, bylo jak šafránu. Film mi ovšem vytvořil moc příjemnou, uvolněnou a úsměvnou atmosféru, kterou mě bavilo nasávat každým okamžikem, tím spíš, když se zaměřil na sympaťáka Auteuila a okouzlující Tillier. A divákovi je sice jasné, jak to skončí, přesto se mě ta poslední scéna v kavárně, tak smutně krásná a všeříkající, dokázala emocionálně dotknout. Celkově dám slušné 4*. (21.03.2021)