Čtrnáctý u stolu

Totální zhovadilost,která opět dokazuje,že každý se má držeti,svého kopyta! Scénář napsalo zřejmě 5leté dítě po lobotomii a jediný důvod,proč to sledovati jest Karel Hoger. Za něj je ta 1 * Jinak,děs,běs a hrůza. Celý film jsme se s rodinou smáli,ale ne proto,že to jest ozn. jako krimikomedie,jestli mi rozumíte. Krimi? Kde? Komedie? Ano,ve smyslu,ubohé trapnosti a směšnosti. Třeba to byl záměr,nevím. O hereckých výkonech (až na 3 vyjímky) se nedá naprosto hovořiti a celý ten nesmyslný a debilní děj o ničem,mi silně připomínal nějakou tu ´´úchvatnou´´ operetu. Dokoukal jsem to jen proto,abych si ověřil,že pointa tu opravdu žádná není. Tedy ve smyslu,taková která by stála vůbec za zmínku. A opět,zdejší hodnocení,ponechám raději bez komentáře. P.s.tohle jsou případy,kdy se opravdu a upřímně stydím za tehdější kinematografii,která byla u mě vždy! na mnohonásobně vyšší úrovni,než ta dnešní,ubohá a poloamatérská,která dokáže vyploditi jen kriminálky,totálně dementní tv nekonečné ságy a rádoby filmy o komunismu či fašizmu,které se stejně motají jen v bludném kruhu a vlastně již nemají co nového a podstatného sděliti,co by se nevědělo. (16.06.2019)

Samozřejmě tak trochu podle německého střihu, ale jak příjemné! Nepříliš nadšené kritiky tehdy Oldřicha Nového od dalších režijních pokusů odradily, což je asi škoda, neb výsledek je velmi dobrý. K tomu navíc první komická role Karla Högera, propracovaná do všech detailů - aj, jak je to vidět především ve scénách s ostatními, slabšími jeho současníky... Rozhodně by si Čtrnáctý u stolu zasloužil více repriz v TV, o vlastním DVD ani nemluvě. (30.05.2008)

Nemám problém s "indoorovými komediemi" (© uživatel pOne :)). Problém ale mám s komediemi, které svůj zdroj komiky vyčerpají hned v úvodu filmu a kromě závěrečné pointy už nemají co nabídnout. Divák se tak musí po většinu snímku spokojit s lišáckým úsměvem hlavního hrdiny, který dává tušit, že "to hlavní" ještě přijde. To je podle mě ale zatraceně málo. I když hlavního hrdinu hraje Karel Höger. (26.02.2013)

Výborný film, další důkaz toho, jak šla naše kinematografie v období Protektorátu nahoru. Filmů se sice točilo méně, ale byly kvalitnější a zajímavější než ve třicátých letech (kdy se točilo hodně průměrných snímků s podobnými náměty). Není to vyloženě veselohra, spíše zajímavý film s kriminální zápletkou a dokonce i občasnými prvky noir. Karel Höger předvádí výborný výkon, a to ještě rozhodně nebyl žádným vyzrálým hercem. Dagmar Frýbortová, tak nádherná v "Mohykánovi" i "Hostinci", jde zde ještě spíše takovým malým káčátkem, které do půvabu teprve vykvete, ale nezklamala ani tady. (04.04.2020)

V roce 1943 se Oldřich Nový neobjevil ani v jediném českém filmu, částečně také proto, že byl neustále sledován štvavým nacistickým tiskem. Proto se načas uchýlil do poklidného a přátelského prostředí hostivařských ateliérů, kde společně s Antonínem Zelenkou a kameramanem Ferdinandem Pečenkou natáčel detektivní komedii podle námětu někdejší star německého němého filmu Ossi Oswaldy (1897 - 1947). Roli, na kterou by si dříve brousil zuby on sám, svěřil bez zaváhání Karlu Högerovi. I když se to nezdá, ti dva měli leccos společného - brněnské začátky, ale i jemné gentlemanské vystupování a nepředstíranou úctu a galantnost k ženám. Přímo z konzervatoře si Nový do filmu vyžádal dvě mladé adeptky herectví, osmnáctiletou Dagmar Frýbortovou a devatenáctiletou Libuši Zemkovou, z plzeňského divadla k nim záhy přibyla ještě dvacetiletá Jiřina Petrovická. Film plný nových dívčích tváří a rafinovaných zápletek, během nichž se na scéně objevuje důmyslný zločin, neměl tedy čím zklamat. Oldřich Nový si v něm alespoň zazpíval legendární píseň o náměsíčníkovi, vtipný song o pošetilém přání jednoho blouznivce. (09.03.2009)