Umučení Krista

Film je dělán ve stylu pašijových her, tedy jakéhosi komentáře k obecně známé tematice. Pokud se neorientujete v biblických postavách, může na vás působit jako závěr seriálu, u kterého netušíte kdo je kdo, co a proč se děje. Oceňuji třeba i použitou (neamerickou) řeč, i když slyšet, jak obyčejní římští žoldáci mluví knižní a básnickou latinou, je spíš úsměvné. Jakékoli hlubší (natož univerzální) poselství je tady ovšem nulové. Jestli si Gibson myslí, že k tomu stačí zpomalené záběry (a těch si tu opravdu užijete!), plačící Kristus či sadomasochistické lámání kostí, tak se šeredně mýlí. (19.09.2005)

Přemýšlím, jestli mám tomuhle dát hvězdičky tak trochu proti zdejšímu proudu nebo jestli nechám film neohodnocený... Tolik protichůdných pocitů už jsem hodně dlouho z nějakého filmu neměla. Asi začnu vypisovat klady - tenhle film jsou vizuální a zvukové orgie - počáteční záběry ze zahrady Getsemanské v modrém oparu mě dostaly, vůbec celá práce kameramana stojí za pozornost. Druhým kladem je stylizace postav - naprosto úžasně démonický satan, skvěle volení představitelé ostatních rolí a famózní práce maskérů... A do třetice zvuková a hudební stránka filmu - John Debney odvedl skvělou práci (i když při samostatném poslechu mě hudba zaujala mnohem víc než ve filmu a místy jsem měla nutkání začít si zpívat kousky z Jesus Christ Superstar :-)), zvukaři jakbysmet. Tím jsem vyřídila technickou stránku filmu a přicházejí problémy... Myslím si, že vydržím hodně, i tohle jsem vydržela, ale tolik znechucená jsem při sledování filmu ještě nebyla. Vím že to byl úmysl, možná dostal Mel dotace na kečup, ale já si v přílišné brutálnosti nelibuji a v tomhle případě nevidím v jejím použití jiný smysl než cíleně šokovat, nic víc než čistě komerční tah. A dalším problémem je příběh - upřímně, nemám k tomuhle tématu žádný zvláštní vztah. Ale viděla jsem už asi 3 různé filmy o Ježíši Nazaretském a každý mě něčím ve svém příběhu zaujal. Umučení Krista bohužel ne. Vybraná část příběhu podle mě zase směřuje k možnosti ukázat co nejvíc krve a masa, ale není to o ničem, v podstatě se celou dobu nic neděje, Marie a Máří jsou jenom figurky, ne plnohodnotné postavy (za které považuji ve filmu právě 3 osoby - Ježíše, Piláta a Satana). A poslední problém, na který si teď vzpomínám je stopáž - ke konci (resp. cca od druhé poloviny filmu) jsem jenom netečně seděla, bylo mi blbý to stopnout, hrozně jsem se nudila a přála si, aby už chlapec umřel, vstal z mrtvých a byl konec. Po dlouhatánském čekání jsem se dočkala, byla ráda že moje (i Ježíšovo) utrpení skončilo a říkám "Nevermore".Ten film se mi fakt nelíbil, hodnotím 2* za technickou stránku a mizím odsud, nebo ty hvězdy ještě uberu. (08.08.2006)

Tenhle film se mi těžko hodnotí a to i po druhém zhlédnutí. Kdybych měl hodnotit pouze tu větší část filmu, která předchází cestě na Golgotu, bylo by to 5* jako vyšitých. Znamenitě zahraný Pilát, Herodes je i přes malý prostor přímo lahůdkovou postavou a Mattia Sbragia je jako rezolutní Kaifáš velmi přesvědčivý. Společné scény Piláta s Ježíšem jsem si z opravdu vychutnával. Tolik kritizované flashbacky jsou působivé a zejména ten s Marií a Ježíšem u stolu je opravdu nádherný a plný citu. Jenže počínaje cestou na Golgotu pro mně Gibsonův film ztrácí na působivosti. Gibson udělal z Krista bytost, která NADLIDSKÝM překonáním všech nesmírných útrap působí nevěrohodně. Řekl bych, že méně je někdy více, že pár šlynců na kůži působí bolestněji a opravdověji, než na hadry rozsekané a krví zalité NĚCO, co dříve dříve připomínalo lidské tělo. Kristovo utrpení tak úplně ztratilo lidský rozměr. Dále scéna, kdy havran vyklove jednomu ze spoluukřižovaných lotrů oko, nemá žádnou oporu v evangeliích a silně zavání samoúčelností. Přesto filmu nemohu nepřiznat jistou dávku působivosti, znásobenou i návštěvou kina, kde všichni seděli do konce titulků, což jsem už dlouho nezažil. A dodatečně uznávám, že má původní výtka směrem k nulovému myšlenkovému obsahu, který nesahá Scorsesemu "Poslední pokušení Krista" ani po kotníky je možná trochu od věci. Ten film NEMÁ nic vysvětlovat, polopaticky představovat postavy, aby to průměrní diváci chápali. Asi nejvýstižněji to napsal renomovaný Roger Ebert: "Tohle není kázání či homilie, ale vizualizace ústřední události křesťanského náboženství. BERTE NEBO NECHTE BÝT." Otázkou zůstává, je takový film potřeba? Gibsonova umělecká výpověď se ideálně strefila do doby, kdy díky permanentní hrozbě terorismu je svět vystaven střetu civilizací, střetu náboženských principů a obrovský úspěch filmu ve Státech lze přičíst i potřebě ideologického útočiště. A historie se opakuje v cyklech. Střety mezi abrahamovými náboženstvími - judaismem, křesťanstvím a islámem - mají a budou mít i nadále na svědomí spoustu krve a utrpení. A není to ani tak problém samotného náboženství, jako spíše živočišného druhu jménem HOMO SAPIENS STUPIDUS, který má v sobě zakódovanou potřebu boje a krutosti. V několika scénách Gibsonova filmu je to velice zřetelné. To mu budiž přičteno ke cti. (17.04.2004)

Film by se měl jmenovat spíš Umučení krypla. Před nějakou dobou jsem se na to zkusil podívat, protože jsem pořád dokola o tom čet, jak je to strašně šokující, kontroverzní a kdesi cosi. Bohužel jsem na tuhle Gibsonovu egomasturbační pohádku opravdu neměl nervy a vypnul jsem to asi po 30 minutách. Vypustil jsem to z hlavy tak rychle, že jsem to dokonce zapomněl ohodnotit. Jeden z mála filmů, kterej jsem nedokázal dokoukat do konce, ani jsem na něm nenašel vůbec nic, co by stálo za zmínku. 0% (31.12.2011)