Věčný svit neposkvrněné mysli

Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Tady se objevuje v jednom z nejneobvyklejších romantických filmů, které jsem kdy viděl. Její postava nechává zasahovat do nejkřehčích zákoutí své mysli, divák si může lehce zanadávat nad některými lehce matoucími scénami, ale hlavně se kochat nejen jí, ale i Jimem „tehdy hodně v kurzu“ Carreym a inteligentním příběhem. (10.11.2014)

Soundtrack Jon Brion: 1. Theme [2:24] ,2. Mr. Blue Sky - Electric Light Orchestra [5:03] ,3. Collecting Things [1:13] ,4. Light & Day - The Polyphonic Spree [3:02] ,5. Bookstore [0:52] ,6. It's The Sun - The Polyphonic Spree [5:33] ,7. Wada Na Tod - Lata Mangeshkar [5:54] ,8. Showtime [0:55] ,9. Everybody's Gotta Learn Sometimes - Beck [5:54] ,10. Sidewalk Flight [0:31] ,11. Some Kinda Shuffle - Don Nelson [2:10] ,12. Howard Make It All Go Away [0:14] ,13. Something - The Willows [2:23] ,14. Postcard [0:23] ,15. I Wonder - The Willows [2:56] ,16. Peer Pressure [1:12] ,17. A Dream Upon Waking [3:36] ,18. Strings That Tie To You [2:33] ,19. Phone Call [1:03] ,20. Nola's Bounce [1:56] ,21. Down the Drain [0:56] ,22. Row [0:59] ,23. Drive In [2:19] ,24. Main Title [1:23] ,25. Spotless Mind [1:12] ,26. Elephant Parade [0:28], (11.05.2011)

Charlie Kauffman bol vždy podivín a blázon, ale aj tvorca, ktorý dokázal vždy prísť s niečím novým. Filmy podľa jeho scenárov tak aj vyzerajú. Originálne, nepredvídateľne a pod pravým režijným dohľadom pôsobivé a vizuálne fantastické. To je aj prípad tohto počinu, ktorý dokáže bodovať na rôznych úrovniach. Je skvelý, rovnako ako existencionálna dráma, zaujímavá sci-fi aj dojímavá love story. To všetko okorenené skvelými hereckými výkonmi Jima Carreyho, Kate Winslet, Elijaha Wooda, Marka Ruffala alebo Kirsten Dunst. Oscar za najlepší scenár je v tomto prípade absolútne zaslúžený. (16.03.2016)

Důvod toho, proč jsem se dal na prznění zvířat a semišových gaučů, je více než prostý. Zaujmout druhé pohlaví natolik, aby si mého ptáka dobrovolně strčilo do úst, je pro mě disciplína prakticky nesplnitelná, anžto jsem objekt esteticky nevhodný k souloži, s mnoha charakterovými vadami a psychickými poruchami, co je agresivní, fetuje, kouří, pije, kouří pyje a každou ženu, která o něj zavadí pohledem, má chuť unést, znásilnit, případně unést a znásilnit. Nehledě na to, že moje genitálie dosahují velikosti buráku a v ústech by mohly spíše působit jako dentální nit. Proto mne udivuje, že filmy o lásce mezi mužem a ženou, ty já můžu a není vzácností, když u nich nabulím kýble slaný vody. Džim Kery, který zrovna nehraje vypaštěného průzkumníka kravých análů, mi sedl jako jehla do žíly a Kejtý a její kejty jsem si mimo roli buržoazní pračky na čuráky užíval taktéž skvěle. Láska je svině a ženský jakbysmet. Otevřete se jim, zamilujete se do nich, darujete jim všechny své city a ony vám pak na oplátku vypárají srdce z těla rezavým srpem a po fazolovým maratónu vám do něj naserou tak, že nepomůžou ani hektolitry osvěžovačů. A když už ležíte na zemi, krvácíte rudé slzy, utápíte se v dušidrásajícím zoufalství a čiré beznaději, ona přijde a sebere vám mikrovlnku a toustovač! Pak už asi nic jinýho, než výmaz mozku nezbývá, a to ať už moderní technikou, nebo revolverem. S chutí do toho, pánové. (16.12.2013)

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)