Klute

Vibrující osa pátrání po pohřešovaném středostavovském obchodníkovi magnetizuje přepestrý a jedovatý jinosvětský kal newyorské osamocenosti: drobnokresba fetišistického unikání životu je sice místy přitažlivá, ale oslnivého jasu sametového podzemí nedosahuje, protože není dostatečně věcná, tj. není zachycena jako součást tohoto světa, ale jen jako příliš umělá hra na něj. V tomto pestrém kino-kaleidoskopu, který nedokáže nabídnout než omezený sled jinakých sexuálních klišé ve fádních celuloidových paspartách, vše spočívá na hercích, a právě oni spolehlivě zaštiťují tu zfilmovanou marnost. Zvláště to, jak Sutherland v neotřesitelně jímavém sklíčení neopatrně loupe cibuli nevidomého smutku prodejného děvčete v naději na rozřešení případu, ale prázdno na konci mu položí ještě závažnější otázku – po povaze vlastního Já – již nezodpoví jinak než pádem; žel dopadnutí zůstane mimo záběr: film končí příliš brzy - o několik týdnů či měsíců dříve. Výjimečná je psychoanalytická dimenze snímku, jejíž explicitnost poskytuje paradoxní kritiku herectví Jane Fondové: terapeutické schůzky zpětně interpretují její herectví – doslovují (potvrzují či vyvracejí) její tělesný výraz, a maximálně tak odcizují rodící se děj. Místy ten stálé rozrušovaný celek působí poněkud směšně svou nepravděpodobností. Je až zábavné, jak vyrůstá z prosté nevěstky novosvětská Julie Kristeva za dohledu vysloužilé freudiánky, zatímco se okolo vraždí muži a ženy, jedni se opásávají zbraněmi, druzí propadají drogovým závislostem a jiní nacházejí svou životní cestu v nezdravé infuzi polymorfní perverze: kde terapeutka mlčí, vše zodpoví pacientka. Tento imaginativní chaos poprockové „ovocné směsi“ dříve nebo později začne lést do zubů a ty začnou bolet. Osa se roztříští, hrozny obrazů se vychýlí na všechny strany a nezbude nic než pár detailů a polodetailů. (01.07.2017)

Detektivka, která klade větší důraz na věrohodnou psychologii postav než na samotný zločin. A dělá dobře. Fondová i Sutherland jsou ve vylézání a padání do morálního bahna velkoměsta přesvědčiví a jejich převážně dialogové konfrontační scény nenudí také díky přiměřeně (ale ne příliš) skromné režii. Pakula dobře ví, kdy začíná být záběr svou délkou otravný. Nemohu tvrdit, že bych byl nonstop našponovaný, nemohu tvrdit, že mi to u osmatřicet let starého a jinak bezvadně šlapajícího filmu vadilo. 75% (23.09.2009)

Výborná práca s kamerou a svetlom evokujúca film noir (hľadanie voyera/páchateľa na streche a povale obytného domu či samotné finále), v rámci „žánru“ nevídaná psychologizácia prebíjajúca kriminálnu rovinu (čo nehodnotím ako negatívum) a s ňou súvisiaca bezchybná Jane Fondová. Erotickým dusnom blízke inej neo-noirovej klasike Body Heat.Veľká spokojnosť: 9/10. (17.10.2015)

Trochu som sklamaný, vzhľadom na ohlasy som čakal niečo lepšie. Herci aj réžia boli fajn, no ten príbeh o zmiznutom pánkovi a odkrývanie celého toho pozadia jeho zmiznutia je až moc jednoduché, bez prekvapení a s častými nezáživnými scénami. A ten koniec? Ten sa dal čakať vlastne už od samotného začiatku, navyše dosť veľa toho prezradí aj nešťastne napísaný obsah k filmu. Ocenil by som tiež lepšiu dynamiku, miestami sa tu všetko zbytočne vlieklo, čoho dôsledkom potom bola ešte väčšia nuda a šedivý výsledný dojem. Priemer. 60/100 (15.02.2018)

Dosti zvláštní film. Jde o jakýsi psychologický krimi thriller, jehož autor byl zjevně v daný moment experimentálně naladěn, protože porušuje řadu ustálených zásad žánr(ů) i běžný způsob filmového vyprávění (myšleno dramaturgie). O postavách snímku se nedozvíme skoro nic a příběh se odvíjí v podivuhodně poskládaných epizodách, které snad jen jakoby náhodou dávají v závěru dojem jakési ucelenosti. Kdo má rád detektivky, nechť si radši pustí libovolný díl Vražd v Midsomeru. Kdo má rád psychologické snímky, ocení více Bergmana. Kouzlo Klutea je specifické - a ne každý z něj musí být nadšen. (02.07.2006)