Pod pískem

Ak máte pocit, že do vášho vzťahu a dlhoročného spolužitia sa začína vkrádať nuda, tak si radšej nechoďte zaplávať. Aspoň potom nebudete musieť riešiť nevysvetliteľné záhady. Tento Ozon je taký typický ako vôňa ozónu po daždi. V každom prípade opäť pozoruhodný minimalistický kúsok, ktorý sa môže plne spoľahnúť na herecké umenie starej rašple Charlotte Rampling. Neskutočne antipatická žena. (25.04.2017)

Ozonovy filmy mě vždy jakýmsi způsobem zaujaly, ale nikdy se mi nedostaly nijak výrazně pod kůži, což je škoda, protože jistý nemalý potenciál zde byl. Drama Pod pískem mě oslovilo více než "Bazén" a "Čas, který zbývá", protože mi to přišlo více ucelené a hlavně pochopitelné. Charlotte Rampling je vážně dobrá herečka a role ženy, která se vyrovnává se smrtí manžela po svém, ji perfektně sedla. Někdy je prostě těžké nechat někoho odejít, a proto je lepší se tvářit, že je stále tady, avšak i to má své meze. Zkrátka solidní drama, které má rozhodně něco do sebe. (21.08.2012)

Zvláštní film a upřímně z něj mám smíšené pocity. Na jedné straně žena, která ztratí manžela a neví jak, zda zemřel či odešel. Viděl jsem a cítil tu neochotu přijmout realitu. Na straně druhé o manželovi jsme se toho mnoho nedozvěděli a dějových oslích můstků bylo ves nímku taky dost, abych si dokázal udělat nějaký kompaktnější obrázek nebo i názor na to, co se mohlo stát, případně zda by jeho chování, určité kroky či jiné indicie mohly nějakým směrem ukázat. Asi se na snímek budu muset podívat ještě jednou z odstupem času, třeba svůj komentář přehodnotím. (20.05.2010)

Určitě jsem čekal víc. Nejvíc jsem se těšil na Bruna, ale ten bohužel dostal jen málo hereckého prostoru. Charlotte hraje celkem dobře, na svůj věk vypadá taky ok, ale to je tak zhruba vše. Pomalé tempo tohoto snímku mi dvakrát nesedlo a na celkové (ne)rozuzlení jsem si musel počkat až skoro do konce. Celkově takový lepší průměr. (22.01.2015)

To byl hlavně herecký koncert Charlotte Rampling, která zde ztvárnila ženu, která zcela uzavřela svou mysl před smutnou událostí, kterou byla smrt jejího muže. Citlivě natočené drama se smyslem pro detail, ve velmi pomalém tempu, které ne každého diváka nadchne. Velmi pěkně byl vykreslený její duševní zmatek, který byl jasně patrný na tváři v momentech, kdy její mysl bojovala s tím, zda přijmout realitu a nebo jí popřít a Marie se tak postupně dostává na velmi tenkou hranici mezi šílenstvím a zdravým rozumem. Bruno Cremer se moc ke slovu nedostal a to je možná škoda, ale scénář mu to tady víc nedovolil. 3,5* (22.06.2013)