Intimní osvětlení

Nenápadný snímek. Takové české Čekání na Godota. Lidé pořád na něco čekají - čekají až se jim splní jejich sny, a pak se ráno proberou s kocovinou a koukají, že se zase nic nestalo a že všední realita pokračuje dál... Čekají na to, až jim do pusy sám vleze ajrkoňak místo toho, aby si vzali lžičku nebo ho postrčili prstem. Je to přesný film, místy trapný, místy veselý, občas smutný. Prostě jako život. Hlavně má skvěle napsané a skvěle (ne)zahrané dialogy. (30.08.2007)

Passerův celovečerní debut, Intimní osvětlení, tvoří spolu s Formanovými filmy specifickou řadu v proudu české nové vlny - přesun zájmu k všednímu, obyčejnému, zakonzervování všednodennosti, pokus o oproštění se od stylizace a maximální příklon k autentičnosti, poetika trapnosti, pokus uchopit médium filmu jinak, než to bylo dosud běžné, práce s neherci, je tu slyšet ozvěna neorealistické vlny v jinde v Evropě... Co reflektuje sám Passer? Tendence urbanizovat kolektivizovaný venkov jsou liché stejně jako pokus vybudovat sociálně spravedlivou společnost, šedesátá léta jsou dobou vystřízlivění... Setkání dvou světů, přičemž není jasné, který z nich je kvalitativně hodnotnější - dva stárnoucí a bilancující přátelé, z nichž jeden dokázal z vesnice odejít a vybudovat kariéru ve městě, je zdánlivě úspěšný, má krásnou mladou přítelkyni, druhý zůstal a oženil se, má děti, nato pak vybudoval vícegenerační rodinný dům s plnou spíží a materiálním dostatkem vykoupeným věčnými půtkami a rozepřemi s rodiči... Oba jsou zdánlivě úspěšní a spokojení (,,Maruš sice není žádná intelektuálka, ale čuchni si..."), oba si však navzájem dost věcí závidí...oba zažívají pocit nenaplnění, intelektuálního zmaru... To je Intimní osvětlení, podobenství o duchovním stavu českého člověka té doby, pokud by tvůrci nasměrovali svůj reflektor do intimity kohokoliv, nenašli by tam tentýž obraz vnitřního smutku? Podobenství o tom, že na některých místech Evropy, zvláště v její východnější polovině, se díky politické konstelaci čas zastavil a na dlouhé desítky let zakonzervoval - nádherná symbolická scéna s přípitkem vaječným koňakem... Proto je tenhle film dokonalý. Podobné filmy: Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Žert, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka (25.04.2007)

Na podobenství je krásné to, že se nemusí pochopit. Pár scének, jdoucích rychle po sobě, vytvářející jakýsi obraz. Obraz o lidech, které vidíme každý den a známe je. Ten obraz je tu sice černobílý, jak jste jistě poznali z obrázků. Najdete tu mimo jiné nepřeberné množství vlastností lidí, špatných i dobrých. A my to někdy potřebujeme vidět, abychom si zopakovali, co je správné a co nikolivěk... A upřímně říkám lidem majíc absolutní sluch: až začne orchestr hrát, zacpěte si uši. Hrají totiž tak falešně, že to slyší i ta národní lípa.... (13.07.2010)

"Jo Smetana! Dědek hluchej ... Ale slyšel!!"                                                                                                                       Intimní osvětlení je skutečnou intimní návštěvou v jedné venkovské rodině. Situace, které se nám rozehrávají před očima, známe důvěrně ze svých vlastních rodin. Není tu ani přehrávání ani nadsázka, je tu přirozenost a civilní projev, to je hlavní diviza filmu. (01.09.2014)

Úžasný střípek odehrávající se v minimálním časovém prostoru, kde absence zásadní dějové linky není vůbec na škodu. Scéna s přehazováním kuřecích stehen se všemi doprovodnými projevy (záchvat smíchu Věry Křesadlové), to není film, to je život. Stejně tak závěrečná symbolická scéna s vaječným koňakem povyšuje tenhle film do nadprůměru. (18.06.2012)