Čas sluhů

Vynikající psychologická studie patologické závislosti a patologické snahy vlastnit (lidi). A patolízalství. Navíc vše zasazeno do určitého kontextu doby. A Karel Roden zde má ještě vlasy. :-) ------ Z DVD recenze: Čas sluhů Režisérku Irenu Pavláskovou asi současné mladé publikum bude znát z přepisu knihy Báry Nesvadbové Bestiář. Ale kdysi točila přece jen psychologičtější a vážnější snímky, možno dokonce říci cyničtější, jak je ostatně často život sám. Jedním z nich je právě Čas sluhů, který v mnohém vycházel i ze skutečného života některých herců i samotné režisérky. Vypráví o vztahu v určitém směru podobném tomu z Bestiáře, avšak tady dovedeném do drsných detailů – mladou a neotrkanou studentku (Ivana Chýlková) opustí milenec. A ona se začne mstít. Nejlepší kamarádce (Jitka Asterová) přebere přítele (Karel Roden). Časem získá na sebevědomí, atraktivitě i na nezávislosti – vše ale za cenu manipulace s lidmi, jejich nenápadným šikanováním a pod. Ve své době šlo o skutečně průlomový psychologický film, jehož mrazová upřímnost funguje i dnes. A škoda, že paní režisérka byť dobrými svými následujícími filmy, ale nepřekonala svůj debut (tedy s výjimkou sci-fi Nesmluvená setkání, ale ta na DVD nevyšla). DVD je opět standardní české výbavy a standardního českého provedení. K němu patří ne zrovna kvalitní přepis obrazu, naštěstí však v anamorfním formátu 1,78:1 (nevěřte informaci na obalu, že je 4:3), zvuk je jen v pouhém Dolby Digital 2.0 a titulky pouze české. A rovněž bonusy nevybočují ze standardu – filmografie herců a tvůrců., fotogalerie i s několika fotkami z natáčení a tři rozhovory. Všechny mají kolem pěti minut, a na natáčení a spolupráci s Ivanou Chýlkovou i s paní režisérkou vzpomíná Karel Roden, režisérka vzpomíná zase na „své“ herce, a konečně F. A. Brabec se podělí o své poznatky z práce za kamerou. (06.01.2013)

Film jsem zhlédl nyní po 20 letech. Jestliže mi jako středoškolskému studentovi přišel silný, v roce 2010 naopak slaboučký a prázdný (příliš na efekt - podívejte umění), opěvované herecké výkony hlavních představitelů (třebaže podobnou ženu, jakou hrála Chýlková,bohužel znám) pak nemotorně strojené (taková poloviční divadelnost - kdyby aspoň celá), nejvěrohodnější mi přišel Petr Haničinec (tentokrát vůbec nepřehrávající), zajímavá byla i postava představovaná Bolkem Polívkou coby muž v restauraci poslouchající Hlas Ameriky. (13.12.2010)

Velké zklamání. Jako film, o kterém bych dopředu nic nevěděla, super, ale při čtení zdejších komentářů jsem se natěšila na největší svini všech dob (tak to vážně vyzní) a nedočkala jsem se. O nějakých oscarových výkonech už ani nemluvě. Chýlková i Roden hrají dobře, a to v každém svém filmu, ale speciálně Ivany jsem se více bála v "Jezerní královně". U mě **, ale přidám za titulní píseň, kterou zbožňuji a přitom ve filmu ani celá nezazní. (14.06.2009)

"Na, jez. Ať tomu kreténovi nic nezůstane." chch. Film zralej komunistama na zakázání, ale asi to už nestihli. Není to ale pro mě žádnej skvost, takže i kdyby se jim to povedlo, tak by mi to moc nevadilo. Vadil by mi jenom ten fakt, že se jim to povedlo. Jinak je to takovej divnej film s divnym dějem, s divnou hlavní postavou, v divné době, s divnejma vedlejšíma postavama a s divným chováním. To divny je ale negativně divny. Najde se pár světlejch chvilek, ale těch je asi tolik, kolikrát se otevře prdel, aby mohlo ven hovno. No, sorry, to byly trochu silny slova, tak hrozny to nebylo, ale byla to prostě celkem dost nuda... a skoro aj pičovina, protože Chýlková snad ani nehrála ženskou, ale piču... (04.06.2013)

Tehdy debutující režisérka servíruje zajímavý  psychologický příběh o manipulací v podaní  jedné gigantické potvory. Nepoučitelné potvory až na dřeň s nekončícími intrikami. Na pozadí dramatického napnutého děje (stejně jako Vít Olmer ve dvojici filmů Jako jed/Co je vám doktore) vlastně navíc  glosuje celkovou dobu upachtěného socialismu. A to ještě občas i docela stylizovanou formou  (v tomto ohledu mě hodně oslovila scéna s vyvedeným Bolkem Polívkou, poslouchajícím u stolu rádio  - zajímavá vložka. Pro mě možná nejlepší moment.) Sem tam to možná zaškobrně, ale jinak je atmosféra zajímavá. A zajímavě je i  ukázáno, jak až může skončit zakořeněná jedovatost v domácnosti (malá dcerka).  Jen  ze své strany nevím jestli to brát jako další osobitý a odvážný film z druhé poloviny 80.let nebo více jako další důvod k nenávisti Ivany Chýlkové (minimálně za mlada), který se mi nesledoval úplně dobře ,  Přenesu se přes tu averzi a dám docela kvalitnímu dramatického  filmu tři hvězdy. Ale když Show Ivany Chýlkové skončila, neplakal jsem. Pokud se budete dívat, asi vám nebude hodně prima, a neuvolníte se, prosím. (22.08.2022)