Woodstock: festival jedné generace

O tom, ako to celé vzniklo, ako našli vhodné miesto, informácie z pozadia organizácie a archívne zábery účastníkov a promiskuitných divákov, ktorých často vidieť v drogovom rauši, tie zábery na ohromné zástupy sú však nepopísateľné: https://dokumenty.tv/woodstock-festival-jedne-generace-dokument/ (07.09.2020)

Jako absolvent mnoha našich a zahraničních hudebních festivalů jsem jen koukal s otevřenou pusou s úsměvem. Navíc probíhá nejhorší , třetí vlna pandemie covidu-19 s určitou beznadějí a únavou a ti lidi na filmovém plátně mají obrovskou energii. Na koncert Joe Cockera jsem byl v Praze v roce 2013, rok před jeho smrtí. Zde na koncertě je takový mladíček a zpívá slavný hit Little help from my friends. Zahrál zde i Jimi Hendrix, Janis Joplin, na pátečním folkovém programu Joan Baez, která měla předloni svůj poslední báječný koncert v pražské Lucerně aj.). Dokument je zde: https://dokumenty.tv/woodstock-festival-jedne-generace-dokument/ (10.02.2021)

Hudbu z Woodstocku rad posloucham dodnes. Fascinujici doba, jedinecny festival, ktery se uz nikdy nezopakuje. Jak nejsem festivalovy typ a nemusim moc lidi pohromade, tam bych chtel byt... Dokument je jakoby ze dvou casti, obrazove a zvukove. Kdy se jednotlive zabery sice doplnuji, ale uplne na sebe nenavazuji. Minimum hudby, ale nekolik zajimavosti a nasati atmosfery se zde najde. (01.11.2020)

Kdybych si měl určitě vybrat jedinou popkulturní událost, která proběhla před mým narozením a kterou bych chtěl zažít, byl by to určitě první Woodstock, nasát tu atmosféru a svobodnou pospolitost těch lidí. San Francisco konce 60.let, rocková hudba právě čerstvě vylíhnutá z vajec a všechny ty radosti okolo, jo, to je moje :o) (15.05.2023)

Opravdu skvělý dovětek k dokumentu, spousta skvělých podrobností pro nadšence a doživotní obdivovatele téhle svobodné sešlosti, jež nabrala rozměry krajského města, naštěstí si nevytvořila jeho klasické, všemi schválené civilizační a společenské návyky, ti nádherní lidé se snažili vlastně o pravý opak, chtěli pár dní žít jinak...jak? Jednoduše tak, jak to doopravdy a nepokrytě cítí, každý sám v sobě, nebudeš odsuzovat druhého, obtěžovat ho svým chováním, užívat si hudbu i přírodu a dobrovolně pomáhat ku prospěchu celé společnosti...tak jednoduché, až je to pro nás neuskutečnitelné, jak lze vidět stovky i tisíce let zpět, dnes či včera. Věřím, že být tam, se všemi těmi, již asi nikdy více přirozenějšími, nádhernými děvčaty, slyšet to jamování a předlouhá sóla, tu hudbu od srdce a v pondělí ráno s otevřenou hubou, a jelikož jsem na Woodstocku, tak i možná s dlouhou slinou v koutku, čumět na Jimiho, jak pomocí elektrické kytary pronáší celému světu obžalobu své vlasti za Vietnam, což je zde skvěle rozebráno, a svým tělem nechat projíždět jeho nekompromisní tóny, muselo člověka skutečně ovlivnit, což se dnes na jakémkoli koncertě či párty člověku nestává. Díky všem za to, co tam vytvořili, za další fotky a záběry, za výpovědi organizátorů, účastníků i umělců...rád se podívám znovu a za nějaký čas opět. (05.09.2020)