Jízda vysočinou

Bol som zvedavý, či ma dnešné opätovné sledovanie Jazdy nepresvedčí o pridaní ďalšej hviezdičky, osobitne, keď sa tak stalo pred pár dňami pri Peckkinpahovom Úteku. Bohužiaľ tentokrát nie. Bola to dejová i pocitová mozaika, v ktorej sa mihotali perly, ako skvelá kamera, realistické zábery z baníckeho tábora i ušmudlané kamienky amerického pátosu a chlapáckych postojov. Ono to vlastne všetko k westernu patrí, ale malo by to byť namiešané tak, aby ani po pol storočí nemal divák chvíľami dojem naivity a trápnosti. Peckinpahova režisérska zručnosť sa vo filme mihla iba zriedkakedy. (11.09.2020)

Tak smekni ten klobouk, starouši.¬         Navoněnej příběh mající se skutečností pramálo společného. A v porovnání s "Pokladem na Sierra Madre" Johna Hustona to je odpad.¬                 Sam Peckinpah a skutečnost byly a jsou antonyma. V některých jeho pozdějších snímcích se to snese (Zabijácká elita); ale v tomhle westernu vychází lacinost vyumělkovanosti až příliš na povrch. Dodám, že po umělecké stránce má tento tvůrce co říci — je na divákovi, kam se jeho srdce přikloní, zda k mystifikaci a nebo ke tvůrčí odvaze. Jako byl Peckinpah nejednoduchou osobností, tak nejednoznačně je třeba postaviti se k jeho tvorbě. Prohlédnu-li si nejen obě strany mince, ale i to, co je na jejím obvodu (což zastupuje porovnání s okolím), nemohu nepřiznati tomuto dílu charm, tvůrčí velikost a osobitost. (21.02.2020)

Jazda vysočinou je síce klasický western, avšak je v ňom badať zárodky toho, vďaka čomu sa stal režisér nesmrteľným. Určite si všimnete paralely so Strašiakmi, ako aj nie príliš rukavičkové zachádzanie so ženami. Myšlienky sú ale najmä klasické, sila priateľstva, obetavosť, zmysel pre povinnosť atď. Po trochu rozpačitejšej prvej polovici sa príbeh slušne rozbehne, zbaví sa miernej naivity a dá sa povedať, že ide až do konca naplno. Nie je asi nutné podotýkať, že westernová krajina je naplno doceniteľná iba na veľkom plátne v kine a som rád, že som túto možnosť mal. (22.04.2014)

Skvělý western, po V pravé poledne asi nejlepší, jaký jsem kdy viděl, jen těsně uniklo nejvyšší hodnocení. Nejspíš kvůli pomalému začátku, který ale film náležitě zúročí v druhé polovině, možná kvůli použití některých tradičních klišé, i když příběh sám je originální a jeho rozuzlení překvapivé. Každopádně teď vím, u jakých záběrů mám při sledování dalších Peckinpahových filmů zbystřit pozornost na nejvyšší míru - viz. pohled kamery zblízka na zobající slepice, když se hrdinové v závěru přibližují k ranči. 9/10 (14.08.2006)

Název by napovídal, že se jedná o pokračování sci-fi Vnitřní vesmír, ve kterém se cestuje nedostatečně vysušeným salámem z koncernu, který už Andrej vůbec nevlastní, ale nenechte se zmást. Peckinpahův s exteriéry se mazlící western ukáže k nelibosti Johna Waynea odvrácenou stranu Divokého západu a dvě staré páky v doprovodu hejska, kterému se kvůli maskulinní farmářce přesune mozek pod úroveň opasku, dovede k finále, které se snaží nebýt úplně tuctové. Chyběl při něm jen Anton Chigurh, aby hříchu se vyhýbajícímu Steveu Juddovi položil svou lehce filozofickou otázku: „Jesi tě pravidla, kterých ses držel, dovedly sem, k čemu ti takový pravidla byly..?“ (04.05.2020)