Strašáci

Pro svůj jubilejní tisící komentář jsem si snad ani nemohl vybrat lépe. Brilantní thriller, který se rozbíhá velmi pomalu, aby dokráčel do fantastického "psycho" konce. Dustin Hoffman v další skvělé roli, za kterou nepochopitelně nebyl nominován na cenu akademie. Právě jeho proměna z uhlazeného matematika do neústupného a zásaditého ochránce svého domu je bombastická. Susan George je neuvěřitelně půvabná a nádherná. Do obsazení "bandy" vesničanů nemohli mít tvůrci lepší volbu. Sam Peckinpah byl výborný režisér a toto je rozhodně jeden z jeho nejlepších filmů....... (04.08.2008)

Další ze zdařilých kusů Sama Peckinpaha, u nějž by prostě nenajdete slabé místo. Obzvláště nečekaný (ale realistický) vývoj obou hlavních vyčleňuje Strašáky mimo kategorie obyčejného krimi žánru. Mistrovská studie toho co se může pod vlivem extrémních prožitků vyklubat z ušlápnutého vysmívaného intelektuála a jeho primitivní, byť komplikované manželky. Oba protagonisté umně ztvárnili, jak se na povrch dostávají hluboko ukryté živočisné vlastnosti, jež vygradují v krvavém závěru. Díky hercům a umění střihu jeden z těch opravdu nadčasových filmů. (23.01.2013)

Neserte ušlápnuté astrofyziky, nebo vaše časoprostorové kontinuum bude trvale narušeno! Psychologický boj o teritorium (manželské i společenské) a v něm srab myšák zatlačen do kouta skupinou buranských kocourů z Cornwallu - jakmile však spustí skotské dudy, mění se neschopnost komunikace v násilí a hlodavec v nelítostnou šelmu.. Ani oslava násilí, ani jeho odsouzení - jen studie toho, kterak se v každém z nás ukrývá vulkán, jenž čeká na svou erupci a v případě Straw Dogs je zajímavé, že se vlastně ani jedna strana nedostala k informaci, která by to všechno ještě více eskalovala (znásilnění manželky / osud dcery). Holt, temná zákoutí lidské duše uměl Peckinpah vykreslit přesně a nejspíš při tom hodně čerpal ze své vlastní.. Není bez zajímavosti, že jsou Strašáci natočeni ve stejném roce jako Mechanický pomeranč a při jízdě chichotavého krysaře na tříkolce mi v hlavě bleskla myšlenka na crossover v podobě souboje Charlieho chlípné partičky opravářů garáže a Alexovy bandy. Pěkně si to rozdat na řetězy a nože před barem Moloko až do poslední kapky blažky - kopání do járblí dovoleno.. (14.12.2011)

Divákovi sa možno veriť nechce, ako seriózne a vážne začínal hororový subžáner hixploitation. Straw Dogs je spolu so spriazneným Vyslobodením Johna Boormana poriadnym kusom žilnatej filmárčiny s kvalitnou atmosférou, brilantným technickým spracovaním, neobyčajne uvedomelou réžiou a silnými hereckými výkonmi v čele s pôvabnou Susan George (chodiacou výlučne bez podprsenky). Tento film iskrí ako bláznivý. S odstupom desaťročí je čudné stavať túto v podstate až drámu (s pár trilerovými scénami) po bok Pach krvi, ale je to tak každopádne správne, oba (veľmi rozdielne) tituly spadajú do hixploitation. Remake z r. 2011 je celkom fajn. (08.12.2007)

Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás... (09.12.2007)