Frasier

Friends a Frasier. Za mňa vrchol sitkomovej tvorby. Ten snobský psychiater si ma hneď získal svojim inteligentným a suchým humorom. Ako pravý intelektuál vedel občas hrať aj s ľudskými, ťažšími emóciami, čo sa odzrkadlilo na komplexnejších dojmoch. Prvým dvom sériam chýbala zohratosť a zbytočne zachádzala do dramatických polôh. Na všetko dala zabudnúť tretia až piata séria. To bolo magnifiques. Zvyšok držal frasierovský nadštandard. Dodnes mi leží v žalúdku len jedna vec. Tak skvele fungujúce obsadenie pošramotili nezmyselným odprataním Bulldoga po šiestej sérii. (08.05.2020)

(2.1.2017) Po rokoch a opakovanom zhliadnutí musím celé svoje hodnotenie poopraviť a pridať jednu hviezdičku. Máloktorý sitcom obstál v skúške časom tak dobre. Veľmi nadčasové. Ak to porovnám s Priateľmi (ktorí boli vysielaní prakticky v rovnakých rokoch), tak je to sto a jedna. A porovnanie s How I Met Your Mother (ktoré je dokonca o generáciu mladšie a teda modernejšie! vyzerá ešte jednoznačnejšie. Frasier nielenže stál na počiatku predefinovania celé žánru (pre sitcom boli 90. roky zlomové), ale si udržal svoju úroveň celých 11 sezón. Tým sa nemôže pochváliť žiadny súčasný top sitcom, dokonca aj The Big Bang Theory išlo časom rapídne dole... (20.05.2011)

Řekl bych, že Frasier je jeden z mála seriálů, u kterého jsem se nesetkal s upadající kvalitou. I 11. řada je stále plná vtipu a skvělých zápletek. To si ovšem vybírá svou daň na příběhu, který je velmi nevýrazný. Velkým mínusem jsou také klíčové momenty, které vůbec nepůsobí tím správným dojmem. Člověk se do toho prostě nikdy neponoří tak, jako do Přátel, kde každá důležitá scéna, ať je to svatba, rozchod či něco jiného, má správný šmak. Frasier je holt oddechovka, která člověka nikdy nezklame, spokojenost a výbuchy smíchu jsou zaručeny i po několika zhlédnutích, ale že by se divák dočkal nějakých emocí nebo dojetí, to rozhodně ne. Fakt, že seriál ani po 11 letech, navíc ještě jako spin-off seriálu Cheers, neztratil kvalitu a byl (dle mého názoru) ještě úspěšnější něž jeho předchůdce, to si zaslouží maximální ocenění. (16.08.2011)

Veľa sitkomov, ktoré som zatiaľ videl bolo vynikajúcich, ale iba Frasier má to "something" čo ho stavia na pomyselný piedestál nesmrteľnosti. Postava tohto rozhlasového "rádobypsychológa" odštartovala svoju púť v Na zdravie, objavila sa v Krídlach aby nakoniec zakotvila vo vlastnej show. Kelsey Grammer (Pavol Topoľský) - apropo v americkej verzii Simpsonovcov dabuje Leváka Boba - priviedol na scénu svojho večne frfľajúceho otca Martina Cranea (Dušan Jamrich), neurotického a obsesiami posadnutého brata Nilesa Cranea (Ján Tréger), svojráznu terapeutku Daphne Moonovú (Helena Krajčiová) a rozhlasovú techničku s podrezaným jazykom Roz Doyleovú (Szidi Tobias). A zrodil sa kult, ktorý nám ešte niekoľko prázdnin bude MARKÍZA servírovať ako bonbónik, čo náhodou prenikol medzi splašky typu Zámena manželiek, Uragán, atď. Frasierov humor je esenciou situačnej komiky (ktorá neomrzí ani po x-tej variácii rovnakého gagu) a britkého až anglicky suchého humoru. A čerešničku na torte predstavuje GENIÁLNY slovenský dabing (prekonávajúci aj legendárneho Dempseyho). Keď PRIMA svojho času odvysielala prvú sériu Frasiera, bol som zvedavý aký bude český ekvivalent. Ostrieľaní bardi Petr Oliva a Tomáš Juřička však nesiahali ich slovenským kolegom ani po členky. Aj preto asi v Česku má rozhlasový psychiater nadlho "utrum". A to je veľká škoda "přátelé". (17.12.2004) (17.12.2004)

Frasier se stal synonymem pro snobského idiota, kterého ale máme právě kvůli jeho manýrům a jeho zvláštní schopnosti zhatit vše dobré svým vlastním způsobem rádi. Kdybych si dělal zářezy pokaždé, kdy ze mě při sledování jeho činů vypadlo 'to je ale debil!', těžko by mi stačil kmen urostlého stromu. A jeho bratr, také snobský psychiatr, Niles - ten si s ním může s klidným svědomím podat ruku. Snad jen málokdo chápe, že ti dva jsou syny navenek tvrdého bývalého policajta Martina Cranea, který se po střelném zranění přestěhoval právě k Frasierovi, a jejichž třenice jsou náplní prvních dílů seriálu. Jenomže ten se, možná překvapivě, rozvinul v něco naprosto neopakovatelného, skvělého a osobitě neotřelého, co trvalo dalších 11 let (i když já měl seriál zkouknutý díky téměř každodennímu vysílání TV Cool asi za rok). Nesmím zapomenout na další skvěle napsané a zahrané postavy - ošetřovatelku Daphné, produkční Ross, pejska Eddieho (a tady bych neopakovatelné herectví snad podtrhl obzvlášť) a další ty menší, ale přesto kouzelné charaktery jako Bebe, Bulldog, Kenny, Daphina matka i brácha a další a další. Těch absurdních situací, do kterých se bratři Craneové dostali (nebo přesnější by bylo, které vytvořili), ta plejáda žen, které Frasier, jak to popsat... 'odfrasieroval' (čili pokaždé jinak a ale přesto svým způsobem stejně nakonec odradil), těch smolných náhod, souher okolností a trapasů, které často přerostly v naprostou grotesku. Ano, samozřejmě že se naskytly i slabší okamžiky a epizody (u takhle dlouhých seriálů to je snad nevyhnutelné), ale jako celek - Frasier je prostě poklad, případ sám pro sebe a bude mi chybět... (31.05.2010)