Tylko nie mów nikomu

Já jsem neskutečně šťastný, že jsem nikdy nebyl nikým sexuálně zneužíván, že jsem nemusel chodit do kostela, dělat ministranta ani lozit do náboženství. Jasně, pedofilové nejsou jen mezi černoprdelníky, ale v jejich řadách je těchhle prasat opravdu neskutečné množství. Ani se moc nedivím, že to papež, biskupství a ty jejich řády tajili – tají a přesouvají hříšníky z jedné štace na druhou. To je jak politici, taky si hlídají korýtka, jeden ví na druhého a hlavně si nechtěli dělat veřejně ostudu – což je samozřejmě špatně a měli by být za to i dodatečně potrestaní (to se však nestane…). Je mi líto těch obětí (zvlášť ta první ženská má moje sympatie, že se s tím starým dobytkem střetla tváří tvář…), nechtěl bych být v jejich kůži. Z některých keců fáterníků se mi chtělo blít a z těch jejich nejrůznějších výhovorek mi vřela krev. Tvůrcům palec nahoru, prasatům onen „boží soud“ a církev nejraději zrušit. Stejně je k hovnu…Ty hvězdy nejsou za dokument, ale pro ty lidi, co si prožili peklo… (28.05.2019)

Jestliže u hraného filmu Kler, který v Polsku rozvířil vášně loni, mohla být problémem uvěřitelnost, "Tylko nie mów nikomu" můžeme brát jako dodatečný "důkazní" materiál. Tento nezávislý film, který vznikl bez podpory extrémním katolicismem prorostlého polského establishmentu, nekompromisně, bez přílišného zjednodušování a s maximálním důrazem na šokový efekt odhaluje hříšnou podstatu církve a pokrytectví jejích vrcholných představitelů i řadových pěšáků. O upřímnosti slov samotných pachatelů zaznamenaných při konfrontaci skrytou kamerou a potvrzujících obvinění ze systematického zneužívání dětí nemůže být mnoho pochyb; jejich racionalizace dřívějších skutků a aktuální "snaha" se s nimi "vypořádat" je však ohromující (od nabídky finanční kompenzace až po tvrzení "taky se ti to líbilo"). Ve filmu prakticky žádný duchovní není tím, čím by dle teorie měl být. Naopak se odhaluje rozsáhlá provázanost mafiánského církevnictví se sektářským étosem (viz ty poutní "sabaty", podivné tiskovky apod.), díky níž jsou kriminální činy zahlazovány se systematickou pečlivostí. Film samotný není bez vad. Skoky mezi jednotlivými případy jsou nahodilé (nerozpoznal jsem nějaký jasný koncept), místo nějakého výraznějšího rámování/zobecnění jdou autoři po co největším počtu chapadel oné církevní chobotnice (včetně útoku na ikonu polského katolictví Jana Pavla II, a to bez detailnější diskuze či dokazování) a po vizuální stránce se film veze na podivné módě posledních let natahovat stopáž zbytečnými (přetože efektními) záběry na krajinu z letícího dronu. Přesto film ťal do živého masa polské společnosti a může být důležitým impluzem ke společenské změně (polská vláda sice v reakci na tento dokument začala novelizovat trestní zákoník, ale problém je mnohem hlouběji, než v nepotrestání odhalených predátorů v kněžských sutanách; ty dětské botičky, které se v rozvášněném Sejmu snažil položit opoziční poslanec na lavici Jarosława Kaczyńského, jsou výmluvným symbolem...). Otázka ale je, nakolik tento film (podobně jako zmíněný Kler) zasáhne tu správnou cílovku. V polské veřejnoprávní TV zcela určitě nepoběží, k prostým věřícím se dostane v omezené míře a u těch, kteří ve filmu vidí sprostý útok na církev a polskou identitu, může mít opačný efekt. [3 a 1/2] (21.05.2019)

Už ze závazku a slibu na začátku filmu je mi nevolno...To je upsání se ďáblu.Každá instituce má jediný zájem mocenský a finanční, církev v tom není žádnou vyjímkou...Vnímám pozitivně dobu v které se všechno co bylo ututlané zvolna nasvětluje poznáním...Samozřejmě jsem čekal že pro ovečky to neznamenalo rozloučení s církví, ovečka zůstává ovečkou... A a co když to není nedopatření ale program... (06.08.2019)

Silná naliehavá výpoveď poľskej spoločnosti o zneužívaní detí duchovnými. Príbeh sugestívnym spôsobom rozpráva o obetiach a títo sami konfrontujú kňazov. Je to emotívne a drásajúce. Tento dokument prispieva k očiste spoločnosti, ale aj kňažského stavu, čo kompetentní kňazi ani ich nadriadení biskupi, ktorí ich chránia, nechápu. Tu je voľné pokračovanie dokumentu. (19.07.2020)

Tomasz Sekielski sesbíral dostatek materiálu, aby ukázal, jakým způsobem ovlivnilo zneužívání další život obětí. Mrazivě působí banalizování ze strany kněze, a hluboce poničené životy obětí. Zvlášť drsný je pak příběh muže, kterému jeho vlastní manželka opovržlivě řekla, a proč jsi za ním chodil znova? I když o tom prd věděla, namísto toho, aby si sehnala informace a projevila soucit, všechno hodila na hlavu svého manžela. Slušná absence empatie ze strany ženy. Některá svědectví se přece jen zbytečně opakují a působí rozvleklejším dojmem. Dokument je postaven didakticky. (15.06.2019)