Páni kluci

Veľmi príjemný film pre pánov, ktorí chcú byť aspoň na zlomok dňa opäť kluci. Režisérka natočila zdanlivo obyčajný príbeh doslova roztopašnými očami dieťaťa. Príbeh nemá vskutku žiadnu poriadnu zápletku, ale tento milý, prostý a nepredstieraný námet si ju vlastne ani nežiada. Jednoduchý náhľad do bezstarostného života detí, plného ideálov, jednoduchých myšlienok a hlavne flegmatického a nevľúdneho postoja voči škole, či naopak čulého a roztopašného postoja voči lotrovinám a šibalstvám rozličného druhu. Neraz som sa počas filmu vracal aj ja do čias svojich detských huncútstiev. Ku koncu dochádza dokonca aj k nečakanému zdramatizovaniu, ktorú si však tento univerzálny príbeh ani tak veľmi nežiadal. Celkovo ale mohol byť natočený aj energickejšie, pútavosť mal rozbehnutú na výbornú. 80%. (08.05.2009)

Mě to tedy kdovíjak nenadchlo. Takové Bylo nás pět a další stejně laděné filmy či seriály se mi líbily daleko víc. Tohle byla docela nuda. Vtipné to nebylo vůbec. Zajímavé také ne. Celý příběh je detailně popsán v obsahu, takže nevím nač ztrácet čas. Jen vám řeknu, že je to opravdu tak trochu o ničem, ale ta hvízdací melodie těch malých frajerů je docela návyková. Dávám takové strašně moc slabé 2*. (04.07.2012)

Ach to boli časy......čarovný nostalgický návrat do detských čias s neopakovateľnou hravou atmosférou. Film, ktorý by v dnešnej dobe natočiť nešiel. Nádherná Hapkova hudba (najmä romantická melódia), chytľavý veselý ústredný motív ktorý skrátka nejde dostať z hlavy a skvelé herecké obsadenie jak dospelých, tak detí. Na scenári by sa ešte dalo popracovať v niektorých scénach mi vadila dejová stagnácia ale tá pozitívna energia vyžarujúca z tohoto filmu prebije všetky nedostatky. Najobľúbenejšia scéna: "Ale ne -Ale jo -Ale ne -Ale jo" :) (29.12.2008)

Tento film, který dnes slaví 47 let od uvedení do kin, byl vždycky jeden z těch, na které se v dětství chodilo domů, když běžel odpoledne v televizi. Nekorunované královně českého rodinného celovečerního filmu (záměrně píšu celovečerního, protože v tom televizním by měla v Poledňákové zdatnou konkurentku), Věře Plívové-Šimkové, se tu podařilo docela půvabně zachytit dobu přelomu 19. a 20. století. Groteskní přehrávání stálic české scény k tomu asi patřilo a neherci to zvládli také. V dětství jasná 4, teď taková jistá 3. (01.03.2023)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)