Duše

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)

Ako Frčíme, aj Duša mohla byť udalosť roka a ako Frčíme, aj toto ňou nakoniec nie je. Nie je to zlý film! To vôbec nie. Ale keď uvážime, že to mohol byť film roka, tak o to viac bolí výsledný priemer. Ja v podstate chápem, že je to Disney (resp. Pixar), ale akonáhle by to mohlo vykročiť odvážnou cestou... tak to sklopí uši ako vystrašené šteniatko a zalezie späť do búdy. Obrovská škoda, lebo po vizuálnej stránke je to super, občas dokonca funguje humor (spôsob, akým na konci prešli cez rozum Hogo-Fogu ohľadom ručného počítadla, chytanie odrazu vo výťahu), ale inak gigantické klišé. A nepochopil som, čím zaplatil za taxík. Viem, že useknutý záver bol zámerom, ale osobne by asi vyhovovalo niečo polopatistickejšie. (07.11.2021)

Animákům nefandím skoro stejně jako zločinecké a gaunerské Fialově vládě. Jazz taky nemám dvakrát v lásce, ale pořád lepší než poslouchat Fialu, kterak vysílá signály. Tomuto animáku se však docela hezky podařilo spojit příjemný příběh s velmi dobrým hudebním podkresem. Moc se mi líbila i animace (zejména hudební nástroje), avšak pouze animace světa lidí, nikoli světa duší. Příběh má ve finále velmi hezkou myšlenku, ale kráčí k ní zbytečně klikatou cestou plnou nevydařeních vtípků a nudných pasáží, kdy mě kupříkladu nebavila kompletně celá pasáž odehrávající se ve světě duší a bohužel dostala hodně prostoru. Zcela jsem zde postrádal také humor. I přes zmíněné nedostatky se však jedná o jeden z těch lepších animáků, které jsem doposud viděl. [74 %] (13.05.2022)

V zásadě mám s tímhle filmem úplně stejný problém, jako s Inside Out. Zatímco veškeré scény z reálného světa jsem žral a tady je to ještě umocněno atypickým hlavním hrdinou (který není dítě, ani teenager), zasazením do černošského Harlemu a další vrstvou v podobě jazzu. Jenže jakmile se začalo šaškovat s pestrobarevnými postavičkami v astrální rovině, najednou mě to přestalo bavit, jakkoli to má pro vývoj příběhu svůj jasný účel. Chytlo mě to zase až na konci, ale ta předchozí expozice prostě trvá tak stráášně dlouho. Coco či zmiňovaný Inside Out byly dějově daleko vyváženější a i emočně mě, jakkoli jsem i tady sympatizoval s hlavním hrdinou, dokázaly oslovit o poznání více. (06.01.2021)

Život je jazz. Až bude jednou populární točit live-action předělávky animáků od Pixaru, chtěl bych Soul vidět jako první! Velká paráda s fenomenálním soundtrackem od Reznora (štěstí, že hudbu neskládal třeba Giacchino), geniálním 2D vyobrazením některých postav a s ohromnou dávkou imaginace, která dnešním filmům tolik chybí. Jen to klidně mohlo mít ještě hodinu, dát si víc práce s vybudováním astrálního světa, protože jsou to scény právě z něho, který jsou naprosto... z jiný dimenze (tak trochu Interstellar animovanýho filmu)! (26.12.2020)