Hra bez pravidel

Veľmi milé prekvapenie. Príbeh Hry bez pravidiel pôsobí na prvý pohľad prostým dojmom, veľmi rýchlo sa však rozbehne kolotoč udalostí, ktorý spoľahlivo udrží pozornosť diváka až do samotného konca. Ako bonus so sebou navyše prináša niekoľko na svoju dobu skvele natočených akčných scén a za zmienku rozhodne stojí i ponurá atmosféra, v ktorej hrá prím úžasná Bukového hudba s nádychom noiru. (80%) (30.05.2018)

Jedna z nejlepších detektivek československé kinematografie. Vynikající hudba Wiliama Bukového! I proto asi byla použita ještě několikrát, a to v dokumentárních filmech: Mnichov 1938 (1968) a Habsburkové (1988) – zde společně s další skvělou hudbou, tentokráte Jiřího Šusta ze seriálu Záhada hlavolamu (1969). (26.09.2009)

Zabili Frantu Šťastnýho! Parchanti! Teda skoro. Ale kdyby bývalý referent Málek svoje poznatky rovnou předal Veřejné Bezpečnosti, nepřišel by Franta o Irsko a slečna o život. Jinak film je to moc pěkný a je také, přestože jeho děj místy vykazuje povážlivé determinační mezery (rovněž jednání aktérů nedává vždy dobrý smysl), výborně zkomponován: uloupený poklad je od samého začátku až do konce prokletím všech různých postav kolem něj, přičemž různorodě a velmi dobře je sestaven soubor těchto postav, včetně těch, které se k pokladu jen nachomejtly, ať už podléhají jeho pokušení, nebo jednají na základě jiných motivací; ostatně i fakt, že zde pátrá bývalý kriminalista na vlastní pěst (aniž se dozvíme, za jakým účelem), není v podstatě ničím jiným, než jednou částí onoho rozrůznění "souboru". Proto také přijímáme všechny ty permanentní zvraty (směrem k závěru stále rychlejší), málo pravděpodobná jednání i např. fakt, že ostřílený a nebezpečný zločinec se pokaždé (3x!), když jde na někoho s bouchačkou, nechá odzbrojit, jako integrální prvky vyprávění, totiž toho, co se děje s lidmi v gravitační sféře uloupeného zlata. Nepřehlédnutelné jsou průniky filmového příběhu do reálného světa: Není to jen roztomilá kuriozita v osobě legendárního závodníka, ale i působivý úvod filmu, během nějž loupež probíhá "zevnitřně" dokumentárně hodnotných záběrů z výšky na Václavské náměstí a okolí. Velmi solidní pojetí jednotlivých postav je podpořeno jejich hereckým ztvárněním: vyzdvihnout lze každého (i každou) zvlášť; za sebe jmenuji Adamíru, jehož sledovat hrát je prostě rozkoš, ale také jen na začátku se účastnícího mladého Třísku, který umí stejně dobře zahrát živýho i mrtvýho. Zaznamenání si zaslouží i Bukového hudba; při poslechu závěrečného motivu se ukazuje, že rif z It´s a Beautiful Day od Bombay Calling nebude jedinou vykrádačkou, na níž Deep Puple roku 1969 postaví svou slavnou skladbu Child in Time. (13.11.2020)

Ojedinělý počin v československé kinematografii - akční kriminálka, která se povedla. Název přesně vystihuje podstatu příběhu. Nejsou tu hodní a zlí, jsou tu lidi. Téměř u nikoho si nemůžeme být jisti, jestli v tom taky nejede. Navíc je tu skvěle vyvážena akce s psychologickým rozborem (přeževších) postav. Závěr je navíc taky netradiční, ale rozhodně to není jediné klišé, kterému se tvůrci zdatně vyhli. Určitě jedna z nejlepších českých kriminálek. (15.01.2007)

Dlouho jsem přemýšlel, zda bychom byli schopni natočit policejní akční krimi film jako točili Italové v 60. a 70. letech. Hra bez pravidel dokázala, že to možné bylo. Polák kopíruje Italy do detailu a využívá k tomu veškeré dostupné prostředky jako je bombastický soundtrack podobný Morriconemu, oblíbené lokace (střechy, garáže, závodní okruhy, nádraží, apod.) a akci (pěstní souboje, přestřelky, automobilové honičky). Je to snad jediný film u nás natočený podobného ražení a musím přiznat, že se povedl vysoce nad mé očekávání a když člověk vidí jak dobře to šlo napoprvé, tak je vážně škoda, že už nebyl prostor pro zlepšení a další u nás už nevznikly (03.11.2020)