Nebeští jezdci

Takhle nějak měl vypadat mladší brácha Tmavomodrý svět. Kdyby se tam nemluvilo česky, ani bych nepoznal že je to náš film. Emoce a nadsázka je na tak vysoké úrovni, že chlapci na Mounth Everestu si musej připadat proti ní jak na kopečku někde na vrchovině. Jde o vynikající válečný film co se drží své předlohy a jak režijně tak herecky jest vše zvládnuto na vysoké úrovni. Scény soubojů jsou naprosto přesvědčivé, takže jsem si v křesle občas připadal jako stíhač RAF. A pasáž, ve které je hlavní hrdina Študák poprvé sestřelen společně se svým týmem a jest nucen ležet na lůžku v nemocnici je opravdu emotivně hodně silná. Viděl jsem desítky válečných filmů z období let 60týchh a 70tých a klidně bych se vsadil, že tenhle za americkou a britskou produkcí příliš (nebo spíš vůbec) nezaostává. Takže až pan Svěrák bude zase chtít praštit do válečného filmu, nechť si promítne podobnou instruktáž a příští Tmavomodrý svět Oscar stopro nemine. (13.05.2004)

Vrcholné dílo Jindřicha Poláka a vlastně nejlepší válečný československý film vůbec. I na uvolněný konec šedesátých let velmi odvážný snímek, byl zázrak, že se ho vůbec podařilo realizovat, vždyť přímo adoruje ideového nepřítele. V přímém srovnání s Tmavomodrým světem jasně vítězí, i když to srovnání asi není úplně spravedlivé. Jindřich Polák šel náročnější cestou - bez koprodukce a mezinárodních finančních prostředků se pokusil natočit film, pro který jsou finančně nákladné scény přímo podmínkou. Přesto se mu podařilo natočit přesvědčivé, sugestivní a strhující drama o českých pilotech působících v RAF. Šťastné bylo už obsazování rolí. Přímo životní výkon tu podává Jiří Hrzán (za zmínku stojí, že je to vedle snímku Hlídač jediná jeho role charakterní mimo jeho obvyklou škatulku komediálního herce) i Jiří Bednář, který vlastně jinou podobnou roli ani nikdy jindy nedostal. Oba hrají až překvapivě civilně, stejně jako většina ostatních. Jindřich Polák se vůbec obecně snažil vyvarovat zbytečného patosu (který zatěžuje Tmavomodrý svět) a jde cestou realistického postižení situace československých hrdinů - obyčejných chlapců a mužů... Kompozice je jednoduchá - ve filmu do sebe zapadají dvě plochy. Přesvědčivě natočené bojové scény stojí v opozitu ke scénám obyčejného života vojáků mimo službu, což je kolorit těch nejvšednějších věcí - běhání za holkami, zábavy, vtipkování, občasného pytláctví atd., do všeho ovšem neustále zasahuje všudypřítomná válka... Celý film vyvrcholí a korunuje podobenstvím vyznívající konec - scény na moři a záchranný gumový člun, v němž se střetávají sestřelený pilot RAF a pilot Luftwaffe, a kde je, na rozdíl od nebeských soubojů, nepříteli vidět do očí... Vynikající film a skutečná pocta našim válečným leteckým hrdinům... Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Piloti, Tobruk, Muži bez křídel (23.06.2007)

V Polákově filmografii jsou Nebeští jezdci unikát. Tento režisér je totiž vnímám převážně jako dětský, to ale neznamená, že si nedokázal poradit s válečným dramatem. Je pravda, že jsem čekal o trochu víc sevřenější příběh, ale tento film je především pocta těm, kteří za války bojovali v jednotkách RAF a položili za naši vlast své životy. Film také nabídl Jiřímu Hrzánovi možná jeho životní roli. 8/10 (16.05.2009)

Myslím, že se nevyhnu srovnání se Svěrákovým Tmavomodrým světem. Ten je totiž o stupínek horší. Proč? Především se Poláčkovi (narozdíl od Svěráka) nepodařilo naše letce v RAF zesměšnit. Film je opravdovou nefalšovanou poctou našim pilotům. Hrzán je jednoznačně hvězdou filmu a díky němu jsem se v první polovině pěkně nasmál. Ve druhé polovině mi ale úsměv z tváře zmizel. Když si v nemocnici jeden z našich pilotů, kterému ohořel obličej, sundal roušku a odhalil tak tvář bez rtů, nadzvedl se mi žaludek. Poslední záběr filmu, kdy spolu Čech a Němec společně sedí v záchranném člunu, je opravdu to nej, co tenhle film nabízí (a Svěrákův nemá). (10.05.2004)

"To je hrabě z Norfolku, náš druhej pilot. My ho zaučujem, viď. Tatínek mu potom koupí bombarďák a bude lítat ve svým." Nejsem žádný hrdina, takže v bombardéru RAF za války nad mořem bych si patrně sehnal pernamentku na záchod a ostatní by museli na dvoreček. Ano, tak mizerně jsem se tam nahoře cítil, i když Prcek se mi snažil permanentně zlepšit náladu a za to jsem mu byl vděčný. A moje uši zase potěšilo když zaslechly skladbu Riders in the Sky. Taky mě zaujalo to, že pro Angličany připomíná čeština krční chorobu, což pro mě představuje holandština. Ale to je věc vkusu. (07.09.2018)