Chicago

Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. (15.10.2003)

Předně fantastická hudba. Za druhé skvělá choreografie. Za třetí výborný zpěv (u některých představitelů i nečekaný). Za čtvrté a další nesmíme zapomenout výpravu, herecké výkony, nápad pojmout písně jako kabaretní vystoupení, netradiční vezeňský příběh, spousta černého humoru a mnoho dalších předností... Zasloužený Oscar za nejlepší film roku 2002. (23.02.2004)

To, že jsou v tomhle jazzovém muzikálu taneční sekvence natočené poměrně strhujícím způsobem, nezabrání tomu, že tahle satira na mediální manipulaci postrádá silnější příběh. Režisér Rob Marshall i třeba s Gejšou prokázal chladný perfekcionismus, odosobněný styl bohužel vnímáme i tady. Akademie ukázala, že má trochu zakrytý výhled: 13 nominací a z toho šest sošek je na mě trochu moc. Ale netvrdím, že výsledek svou kvalitu na několika frontách nemá. Kupříkladu v případě herců. Třeba takový kukuč Richarda Gereho se jen tak neomrzí, herec navrch přináší přesah v podobě několika svých předchozích rolí. Jen příště prosím (obecně) méně strnulosti. Ani napotřetí prostě víc dát nemůžu. (22.08.2017)

Film jsem si pustil s nijak velkym ocekavanim a hned na zacatku dokaze film oslnit. Behem minuty se to rozjede skvelym tempem. Navic ukazovat sceny ze dvou pohledu, kdy to, co se deje v pribehu, vidime i v muzikalovem provedeni je fajn. Problem je, ze se film furt mota na stejnym miste a zacne to unavovat. Nekdy behem 50 minuty uz byla unava maximalni a prislo mi, ze se to vsechno tahne, ze sedim u filmu spoustu minut a pritom se film posunul jen o par. Nastesti behem nakejch 20 minut me to zase preslo a do konce uz sem se zase slusne bavil. Vetsina pisnicek je v pohode a hezky sviznejch. A co se tyce hercu, Zellweger tu je naprosto perfektni, oscara pro Zeta-Jones nechapu a Gere je v pohode, akorat sem mu toho vychcanyho pravnika uplne neveril. Solidni muzikal, ale znam lepsi, navic mi tenhle prisel zbytecne moc komickej. (27.04.2007)

Takže jednoduchá krimi/soudní drama se dá vyprávět i tak, že na příběh naroubujete úplně jiný žánr, jejichž kombinace jinak vyvolává žaludeční křeče (muzikál), ozdobíte okvětními lístky (vězení, soud atd.), přidáte dvě tyčinky (Catherine + Renée) a jednoho pestíka (Richard). Já vím, že ta pohlaví jsou opačně, ale češtinářsky mi toto přirovnání sedí více. A tyto pohlavní orgány slouží k produkci pylu (hudby a tanečních čísel). Co na tom, že morálně jsou snad všichni "čistí" jako kanalizační přípojka pod Chicagem? Co na tom, že jediná kladná postava je vylíčena jako kastrovaný samec kozy nádavkem obohacený o mozek, v němž je tlak plynu mnohem nižší než při běžném atmosférickém tlaku (vakuum)? Co na tom, že svět je vylíčen jako podium absurdní komedie? Co na tom, že k pozlátku slávy i bohatství se dá dospět díky provinění v souladu s § 140 trestního zákoníku? Co na tom, že téměř nulová schopnost sebereflexe hlavní hrdinky vede k potlačení svědomí a lítosti a že jiné city krom nenávisti jsou tabu? Co na tom, že se produkty limbických center (žádostivost) zaměřují jen na "úspěch"? Co na tom, že se z vražedkyně dělá obětní celebrita? Co na tom, že celý film je vlastně rub morálních kvalit bez líce? Co na tom? Nic, protože tahle věc má šmrnc, díky němuž vše výše uvedené (pro tento případ a jen pro něj) odpouštím. (12.10.2012)