Taková normální rodinka

Tento seriál na mě působí tak trošku záhadně. Hned to vysvětlím. Jde o to, že v podstatě třeba celý rok si na něj ani v náznaku nevzpomenu, jakmile ale spatřím v televizi prvních pár filmových okýnek, naprosto dokonale si mě přiková k obrazovce a nepustí. A já se nevzpouzím. Naopak. Zvláštní... [9/1O] (25.03.2007)

Není těžké popsat všechny klady tohoto skvělého českého sitkomu, kterému neubírá na kvalitě ani to, že je černobílý a že se odehrává v jedné místnosti s minimem postav. Každá z nich je totiž jedinečně napsaná i zahraná. Šťastná ruka při výběru herců, jejich brilantní výkony, vtipné hlášky a skvělé dialogy jsou pilíři tohoto legendárního dílka. Hlášky typu : „Vajíčko? Malíři?“ u nás také zdomácněly. Jenom jsem nezjistila, kde ta tetička Šejbalová v Kroměříži bydlela. Ráda bych ji bývala pozvala na kafe. (02.09.2011)

Fan Vavřincová stvořila sitcom, za který by se nemuseli stydět tvůrci Kroku za krokem a Ženatého se závazky dohromady, aniž to tušila a spolu s geniální režií a excelentní hereckou konstalací vzniklo něco, co může bavit generace. Díl s malířem Hamouzkem, který si míchá svinibrodskou zeleň šmrncnutou cihlou, aby vystřihl jelínky ("holky, povedla se mi srnka"), pejsky a hvězdičky, zatímco v kuchyni maminka zpívá s mokrým hadrem na hlavě "proč bychom se netěšili", babička plánuje do další detektivky obsadit vraha jménem Hamouzek a jedna z dcer ho následně kousne do ruky.............."Hamouzku, kams to vlez". (14.12.2004)

I při vědomí toho, že veškerá tvorba autorky scénáře (včetně této) je prolezlá (až malo) měšťáckými životními hodnotami z pohledu ženského (viz zpodobnění mužských postav, o nichž ve skutečnosti autorka nic neví). Nejvíce se tomuto náhledu vymaňuje v postavě babičky, která díky Marii Rosůlkové získává rysy téměř geniální. Druhou obdivuhodnou postavou (i herecky) je Jiřina Šejbalová, ženského cynismu najdeme obecně dosti poskrovnu. (28.12.2013)

Řvaní, hluk, řvaní, šum v tichu, řvaní, řvaní jeden přes druhého,... asi tak nějak na mě seriál působil. Omluvou snad fakt, že jsme žádný díl neviděl celý a nesnáším když někdo hodnotí něco, na co si neudělal čas a pořádně neshlédl. Zde ale musím své pravidlo porušit, protože sebemenší setkání s děním na obrazovce ve mě vyvolává záchvaty chaosu. Opravdu nechápu jak někoho nemůže bolet hlava z toho jak na sebe pořád dokola a dokola řvou. (31.10.2009)