Záhada na zámku Styles (S03E01)

David Suchet nehraje Poirota,David Suchet Je Poirot a to naprosto excelentní.A.Christie by se jistě dmula pýchou,při pohledu na tohoto skvostného představitele jejího Hercula a na perfektní atmosféru Anglie té doby.Tedy, né že bych se jakkoliv chtěla dotknout pana Ustinova,ale na D.Sucheta coby Poirota nemá.Hudba je skvělá a od samého počátku naprosto úchvatně přechází do děje ,no a herecké obsazení zbylých protagonistů je naprosto dokonalé, (Japp je úplně k sežrání).Neznám žádný jiný detektivní seriál,ke kterému se vždy ráda vrátím a totéž platí i o filmech s tímto elegantním pánem. (29.06.2014)

Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit. (16.04.2009)

Jeden z nejpříjemnějších dílů už jen pro to, že se jedná o vůbec první vyšetřování a navíc v jiné době, než je pak v dalších dílech obvyklé - Hastings je zde ještě poručík a poprvé zjišťuje, že nějak ženám nerozumí, Poirot zase učebnicový fintil, který se předvádí, jak je nejlepší. No a na nějaký ten vtípek nakonec taky dojde, takže spokojenost. (20.02.2014)

Agatha Christie, toho času spořádaná ženuška pilota RAF, jednoho dne porodila pidimužíka s belgickým akcentem. Místo mateřského mléka sál horkou čokoládu. Hercule Poirot, Shakespeare mezi detektivy, se podruhé narodil v okamžiku, kdy si David Suchet nasadil umělý knír. Záhada na zámku Styles je zaplevelená vedlejšími liniemi, televizními manýrami a postižená začátečnickými chybami, ale co naplat: základní zápletka je ve své prostotě mazaná, poirotovské charisma vyvrací dveře z pantů a watsonovský Hastings, archetyp přitroublého Angličana s koňskou tváří a psí loajalitou, kontrastuje s kongeniální aktivitou malých šedých buněk. C´est magnifique, mon ami... (20.09.2007)

Bezchybné představení Hercula Poirota! To je hned jiný kafe, když má Hercule k dispozici klasickou metráž namísto slabých padesáti minut. Je interesantní, že se režisér rozhodl snímek pojmout ve stylu všechno od znova, tudíž divák je zmaten skutečnostmi, že Jepp, Hercule a Hastings se vidí vlastně po druhé (tímto počinem rejža ignoruje předchozích dvanáct epizod). Zápletka je opravdu skvěle propracovaná a divák se může opravdu jen stěží dovtípit, kdo že s kým souloží a pak zabije. 90% (17.02.2013)