Obyčejní lidé

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)

Jeden velký domeček z karet, který bohužel již dávno spadl. Ústřední trojice si toho ovšem ještě nestihla všimnout a každý se topí ve své vlastní kaluži problému a předsudků, které se nakonec musí slít jedna do druhé a smíchat se. Výsledkem může být buď jedna velká, silnější skupina, nebo hotová chemická reakce. Obyčejní lidé nabízejí emotivní zážitek obou příkladů zároveň. (24.01.2010)

na to ze ide o rezijny debut roberta redforda tak maju ordinary people slusne tempo a dobre herecke vykony (hlavne debutujuci timothy hutton, ale hviezdou je mary tyler moore v ulohe tazko skusanej matky), ale skoda ze som to videl som po prvy raz az dnes (30 rokov potom co to bolo v kinach) tak tomu chyba urcity wow faktor z ktoreho by som sa posadil na zadok... (23.02.2013)

Krásná ukázka toho, co to znamená, respektive neznamená spokojená rodina. Ano, je to o tom, že se lidé musejí vyrovnat s katastrofou, ale stejně tak je to o tom, že se s ní vyrovnat nedokážou. Lidé dokážou fungovat na tom, že mají něco zažitého, mají určitý stereotyp a na základě něho fungují. Když se jim ho snažíte narušit, zakuklí se. A pokud jim ten kokon rozbijete, můžete ho zničit a zničíte tak všechno. (21.11.2015)

Kvalitný, nie práve najpríjemnejší film o živote mladého človeka po tragédii a jeho vyrovnávania sa s ňou v prítomnosti. Redford si vzal do parády výborný námet, z ktorého dýcha scenár par excellence a naprieč hlavnou postavou sa dostaneme aj k hlbokým koreňom rodinného zázemia samotného Conrada, nepredvídateľnosti okolia v ktorom žil, až k jeho tiesnivému vzťahu s psychiatrom. Jediné, čo málinko mrzí je formálna strohosť, čím si novic na režisérskom kresle ide viacmenej na akademickú istotu, bez akéhokoľvek rizika. Pretože postaviť direktívne zručnosti a technické majstrovstvo z tohto filmu vedľa tých z THE SHINING či RAGING BULL, zostaneme o pár levelov nižšie. Ale aj tak, som spokojný. (12.09.2014)