Na černé listině

"Chtějí změny, no tak ty Židy postřílíme. To je dobrej nápad." Proč Židy za války plynovat, když je chce sponzor ve filmu postřílet? Není důvod mu nevyhovět, protože Howard Prince je skutečně skvělý autor a i když je negramotný, tak filmové scénáře chrlí jeden za druhým. Mě to hodně bavilo, ale nejlepší na tom byla skutečnost, že v době mccarthismu byli lidé podezřelí z podpory komunismu zapisováni na Seznam, který oficiálně neexistoval, takže nebylo možné je z něj vyškrtnout. Na to si Výbor pro neamerickou činnost dával velký pozor a já vzdávám poctu těm autorům ze Seznamu, kteří si tímto snímkem rýpnuli do ctihodného Výboru. (15.10.2017)

Tohle skutečně nerežíroval a nenapsal Woody Allen? Vsadil bych se, že ano. Intelektuální, konverzační, vtipné...všechny atributy jeho typických komedií. Výborný humorný film s vážným obsahem. Je totiž zajímavé podívat se na padesátá léta 20. století jakoby z druhé strany a paušalizovat k úsudku, že tahle doba po skončení druhé světové války byla celospolečenským přituhnutím a jakousi normalizací režimů plošně, napříč panujícími diktáty. Šílenství mccarthysmu se sice nevyrovná běsnění nastupující lidově-demokratické vlády pracujícího lidu, ale klidným milníkem americké poválečné historie rozhodně také není...jak ukazuje třeba zrovna tenhle vynikající film (s obdobnou tématikou se můžete setkat kupříkladu ještě ve strhujícím černobílém dramatu George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí či taktéž v komediálně laděném Darabontově Majesticu či praštěné komedii bratrů Coenů Ave, Caesar! a samozřejmě v životopisném dramatu Trumbo...) (13.07.2007)

„Víš, co udělám? Zavolám ti zítra.“ - „Dávej na sebe pozor. Voda je plná žraloků.“ Upřímně řečeno, domníval jsem se, že i navzdory zvolenému (vážnému) tématu se zasměju podstatně víc. Ale z filmu častěji spíš mrazí. O Woodyho, který se vydává za úspěšného a neobyčejně plodného scenáristu, se může snímek bez obav opřít. Jenže i když válí před kamerou, je velká škoda, že není i za ní v pozici režiséra (nemluvě o scénáři…jak paradoxní zrovna u tohoto filmu). Že dialogy nejsou čistě jeho prací, pozná divák Allenových filmů docela rychle, „timing“, údernost ale i vtipnost nejsou na patřičné úrovni. U jediné opravdu vtipné hlášky s plaváním mám navíc silné podezření, že si ji tam Woody dodal sám (odpovídalo by to). A díky jisté události film pak ztratí jakoukoli, i kdyby jen částečně pohodovou atmosféru. A zbývají už jen satirické narážky, ve kterých je snímek naštěstí poměrně silný (závěrečné „odhalení“ pak navíc divákovi pomůže pochopit, proč film vlastně vznikl). Jen kdyby ten humor fungoval lépe…škoda, takhle dávám slušné 4*. (26.05.2019)

Smíšený pocit nenastává pouze ve chvíli, kdy se vám tchýně zabije ve vašem novém autě, ale zmocňuje se vás i tehdy, jestliže 45 minut umíráte nudou a poté si nenasytně vychutnáváte svižné a přesvědčivé dialogy s originálními gagy. The Front je bohužel tento případ. Rittův charakteristický rukopis se v první části utápí v záplavě mdlých dialogů, během nichž se sice divák dozví něco o mccarthyově epoše, ale nutkání sledovat hodinky je bohužel až moc časté. Druhá část však razantně mění svojí tvář a divákovi štědře servíruje jeden skvostný okamžik za druhým. Skvěle zrežírovaná je kontrapozice humorných situací s těmi dramatickými. Závěrečná věta Howarda Prince, která vypoví o této antikomunistické éře víc, než 50 politologických knížek dohromady je lahodnou třešničkou na dortu. Velmi specifický film. (16.11.2013)

McCarthismus zachycený odlehčeně a prokládaný typicky allenovským pohledem na věc. Walter Bernstein ve scénáři promítl své vlastní zážitky z let padesátých, kdy on sám byl postižen "honem na komunisty" a napsal roli na tělo přímo Woodymu a proto se není co divit, že film vypadá skutečně jako kdyby byl celý (od atmosféry až po výběr hudby) vytvořen tímto zřejmě nejznámějším neurotikem. (25.07.2009)