Obsahy(1)
Příběh s tajemstvím s horrorovými prvky. Dívka na prahu puberty kreslí dům. A teprve později začnete pomalu, ale jistě chápat, že to, co kreslí, je svým způsobem skutečné, má to vlastní život, který může ovlivňovat, a který pomalu začíná ovlivňovat ji. Že tvoří svět, do nějž vchází častěji a častěji, až nakonec zjistí, že probudit se je stále těžší a těžší. Zvláště, když v tom domě na papíře, v její mysli, v jiné realitě žije spřízněná a trpící duše. Nechápe tak docela, co se to děje a už vůbec nemůže očekávat, že to pochopí její máma... Film je příběhem dvou dětí, které se setkávají ve světě, který není tak docela neskutečný a který se možná někde stýká se světem naším... (kojot.name)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Až na jednu ( a to výborne podanú ) strašidelnú sekvenciu sa tu nedá hovoriť o horore. Pútavo to začne, ale s pribúdajúcimi minútami to stráca svoju atmosféru a vlastne aj zmysel. Je to podivuhodný a zároveň aj čudný film, ktorý má zrejme iba buď obdivovateľov, alebo tých, čo ho zatratia. P.S. Hans Zimmer je tu poznať. ()
Arašídová pomazánka 2. Prostě haluz. Než na příběh se tu tlačí na narůstající znepokojivou atmosféru četných snových pasáží, v nichž má vše kromě lidí jen hrubé obrysy hrdinčiných dětských kreseb. Ta se v druhé polovině na chvíli překlopí v solidní horor, končí ale poeticky a ne úplně dořečeně, takže nečekejte, že se vám do puntíku vysvětlí fungování snového světa. Mě osobně to nevadilo, i když jsem na to samozřejmě byl zvědavý, protože právě z toho film těží svoje napětí, které posiluje výborný hudební podmaz. Dětští představitelé byli vybráni a hrají dobře, klukovsky působící představitelka hlavní hrdinky je typově zajímavá, ale má trochu smůlu, že je její postava ze začátku dost nesympatická. Každopádně pozoruhodný snímek, jak pro hororisty, tak pro ty, co mají rádi filmy o dětech. ()
Paperhouse u mě dojel na to, že nemám rád hlavní dětské postavy (navíc zdejší Anna je echt nesympatická) a fantasy žánr. Možná bych dal čtyři hvězdy, protože atmosféra snových scén je vynikající, to by však film musel skončit o asi dvacet minut dříve. V závěrečné části už se toho moc zajímavého nestane, maximálně se ovšem projeví totální nepromyšlenost celého toho světa, což je právě typická vlastnost, kterou na fantasy nemůžu vystát. Stát se může úplně cokoli, vždyť je to fantasy... :-/ Paperhouse tedy obsahuje pár zajímavých scén, díky nimž zhlédnutí nelituju, ale žánrová škatulka dětské romantické fantasy je pro mě smrtící. ()
Slovíčko "klenot" je síce pekne ošúchané, ale márne by som pre Paperhouse hľadal nejaké vhodnejšie. Nie je to klenot, vynímajúci sa na dekolte manželky developera na opulentnej party. Skôr taký maličký, nenápadný klenotík o ktorom si spočiatku môžete myslieť, že je to kus zájdeného plechu nájdeného v kope bezcenného "harampádí". Lenže potom ten pliešok začnete šúchať prstami, zotierať z neho prach a hrdzu a on začne postupne vyžarovať svoj síce temný, ale o to uhrančivejší lesk. A o chvíľu podľahnete jeho čaru, ako keď prebudíte k životu magický talizman. Žánrovo to celkom nie je nič z toho, čo tvrdia žánrové popisky na tomto sajte: určite nie thriller ani fantasy (o nevhodnom používaní slovíčka "fantasy" na ČSFD mám nikedy chuť napísať samostatné pojednanie). Horror to trochu je, ale ešte skôr symbolicko-snová dráma pre divákov, ktorým neprekáža absencia zreteľného, odsýpajúceho príbehu a ktorí sa naopak cítia dobre na vágnom území medzi realitou a snom, zahaleného šerosvitom, znepokojujúcimi obrazmi a atmosférou, ktorá by sa dala krájať mačetou. Takmer dokonalé dielo. ()
"Paperhouse" staví na geniálním nápadu pojmout hranici mezi dětstvím a dospíváním přes dětské kresby. Ty nebere jako primitivní záznamy reality, ale naopak coby věrné zobrazení fantazie. Vyprávění pojednává o dospívající dívce, která se začíná pubertálně vymezovat vůči všemu a všem, ale nejen její kresby naznačují, že v jádru ještě je dítětem, které své činy nevnímá kauzálně, ale pouze egocentricky. Její dospívání se tedy odvíjí přes postupné přijímání zodpovědnosti a uvědomování si důsledků svých rozmarů. Dívku sužují horečnaté sny, během nichž se ocitá v doslovně reálném světě svých kreseb. Přízračná fantazie se ale tentokrát neformuje podle představ hrdinky, nýbrž jí vlastně vzdoruje svou důslednou logikou, že se v něm zhmotní vše, ale současně také výhradně to, co do něj přimaluje. Když se pak dívka snaží si svět podmanit a dětinsky se vůči němu bouřit, propadá do naopak do stále bizarnějších a děsivějších vizí. "Paperhouse" fascinuje svou originální premisou (převzatou z předlohy od Catherine Storr) a ambicí ukázat přechod dospívání jako mnohoznačnou a v zásadě traumatizující zkušenost, která je expresivně vyjádřena omšelou a pokřivenou výpravou. ()
Galerie (8)
Photo © Vestron Pictures
Reklama