Vánoce u našich

Takže první sérii jsem zhlédl na jeden zátah a těšil se na další řadu. Bohužel nevím co se stalo, ale ve druhé sérii mě eskapády Johanny nějak přestaly bavit. Nakonec mě přestala bavit i ona a já druhou sérii dokoukal jen do půlky. Už jsou to dva roky a stále mě ještě nepopadla chuť dokoukat to do konce. Tak vůbec nevím co se stalo. Změnil se seriál, já nebo co? (24.12.2022)

Hlavní postava je přesně ta sympatická, zrovna tak akorát hezká holka od vedle, co si vždycky říkáte, s jakejma debilama se tahá a vás si nevšimne. Je to milé, vtipné, vyhýbá se to celkem umně vánočně-vztahovým klišé a dobře obsazené. První série sice otevřená, ale bavila, dokonce mě nebývale často dostávali a dojímali, což se cynikům mého ražení nestává. Ale seriál mě zastihl zrovna v rozjitřeném okamžiku v osobním životě, takže jsem byl naměkko víc než jsem sám čekal. (30.06.2022)

Velmi vydařená věc, kterou jsme zhlédli během jednoho večera. Single Johanne, pacientům v nejlepším slova smyslu oddaná sestřička, se snaží během adventních týdnů sehnat přítele, aby uspokojila spíše potřeby své rodiny než své. Vyzkouší, co se dá, a bude to jízda… K páté hvězdičce mi v této sérii chybělo o trochu víc drsného Norska a nějaká drsnější postava, ale je to holt z osloského, „měšťáckého“ prosředí, jsou Vánoce a divákovi i Johanne tak musí v této pohádce se zajímavým koncem stačit jedna vydatná jízda na běžkách. :) (12.12.2019)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)