Vlci na hranicích

Velmi slušně natočený dokument, který nestranně pohlíží na dva tábory, jeden je pro zachování vlků a návrat zpět na naše území a druhý je zásadně proti. Neskutečně mě iritoval plešatej chlápek, kterej blábolil neskutečný žvásty a choval se jak totální buran. Vlastně on to buran byl, i když chápu jeho starosti o svoje stádo, ale neuvážit ani jeden argument druhé strany a jen mlet pořád to svoje dokola, to zavání tupou a idiotskou arogancí. Každopádně je dokument velmi přínosný a musím pochválit i krásné záběry přírody, podmanivě doplněné smyčcovou hudbou. Krásná práce. (16.02.2022)

Pro mě zcela ukázkově zpracovaný dokument, výborným způsobem natočený, sestříhaný i hudebně doprovozený. Jasně představí své téma, názorové tábory a nechá na Tobě, jak s tím naložíš, mě tedy chladným a mlčenlivým nenechal. Osud vlků vidím jako jeden ze symbolů lidské roztahovačnosti a toho našeho nabubřelého, falešného práva přivlastňovat si veškeré přírodní zdroje. Kácíme, těžíme, zastavujeme, střílíme, chováme a následně zabíjíme, aby nakonec vše bylo vyhozeno jako nepotřebný odpad. O možném způsobu života v současné době, také o tom je tento skvělý dokument. Jeden se večer místo na televizi dívá do krbu a rozmlouvá s dětmi (paní farmářka Lenka Štíhlová a její rodina je určitě velká inspirace, nejen co se řešení této situace týče), druhý k životu zase potřebuje několik tisíc ovcí, které chová jen proto, aby byly dříve či později naloženy na kamion směr jatka. A když mu cokoliv tento kšeft s živým tvorem, tedy výrobním produktem, narušuje, bere prachy, je potřeba nahlas a tvrdě hájit svá podnikatelská práva. Třeba o sobě prohlásit "Jsem magor" a ekonaivkám vyhrožovat sadistickým vrahem...vlastně jen nadávat hlavně na to, co si člověk sám zvolil. Každopádně střet s tímto ohraničeným myšlením je možná horší, než potkat vlka. Jako v jiných případech i zde jde hlavně o lidský přístup k nastalé situaci, vše tedy skvěle funguje i jako sociologická sonda do českých luhů a hájů, jak píše Psice. (06.03.2022)

Nenapadlo by mě, co se z toho námětu dá vytřískat. Silnou stránkou je nedoslovnost toho filmu, nikdo v něm nic neshrnuje a nevyslovuje závěry, což je pro zážitek naprosto zásadní. Místy to je formanovsky jízlivé, má to ale i určitou romantizující jiskru - je to moc fajn. O lidské povaze to řekne víc než celá Krajina ve stínu. Sice mi přišlo, že by to sneslo prostřih, ale to ostatně říkám víceméně u každého dokumentu nad 60 minut 4 a 1/2. (01.10.2020)

Ekologický přístup ke krajině - jistě ano. Ale ke krajině pro člověka, ne mimo člověka. Chráněná území, obory, území se slabší ochranou, ochranu humanizované přírody. Nemělo by to být v rozporu a nemělo by to znamenat finančně náročnější vícepráce. Česká krajina je kulturní krajinou zhruba 500 let. Chceme se zrušit jako savčí druh? Anebo se utíkat k až pofidérně chápané biodiverzitě? A do jakých konců? Na to všechno tvůrci tohoto dokumentu zapomněli dát odpověď. (16.02.2022)

Nabízí se podobnost s dokumentem Český mír, kde jsou také zachyceni zastánci dvou protichůdných názorů, přičemž jde vždy o tak zanícené zastánce, že se jakákoli smysluplná diskuze brzy ukáže jako nemožná. Což dokumentaristi záhy pochopí, ale o žádné poučení diváků / ovlivnění aktérů někým nestranným se nepokusí / nemají zájem. Nevím, proč se tak kdysi rozhodli Klusák s Remundou (z přesvědčení, že to dokumentaristům nepřísluší?), ale režisér Páv mi po projekci odpověděl, že nechtěl do dokumentu přidávat žádné poznatky či statistiky (ať už v podobě mezititulků nebo prostřednictvím nějakého mini-rozhovoru s vědcem), protože nechtěl zabředávat do vědeckých teorií a tím narušovat takovou tu regionální poetiku. Na jednu stranu režiséra chápu, na druhou mi to přijde jako promarněná příležitost vnést do téhle emocionální záležitosti trochu racia. (11.12.2022)