Lisztománie

Ferenc Liszt jako Glam Rock Star i archanděl, jenž je vyvolen utkat se s nacistoidním wágneriánským Frankensteinem. Tedy tohle je opravdu opulentní, hravé, pokleslé, provokativní, dekadentní a halucinogenní dílo, kde se divák zákonitě musí při prvním shlédnutí utopit v neustále se měnících obrazech, které odkazují na jiné obrazy, které odkazují na jiné obrazy... které k aspoň nějakému pochopení potřebují nějaký ten kulturní základ. Pop-kulturní comics pro intoše. (09.09.2011)

„To špatné je mrtvé a pohřebené. To nejlepší z nás žije dál v hudbě. A patří nám všem…“ Tak tohle tedy Russell už vážně přehnal. Nevadilo by mi, že ze samotného Liszta udělal rockerovou superstár, ale Wagner coby komunista a posleze upír, to mělo být jako co? Řada scén vysloveně obscénních, přitom minimálně ta scéna z Wagnerova domu, kde se nahý plešatec ukájí s řadou nahých dívek, tím chtěl jako básník říct co? Že byl asi Liszt na ženský, to jsem si na wikipedii taky dokázal přečetl. Ale že by se musel předvádět s nahou milenkou před samotným papežem no nevím? Že měla jeho dcera Cosima patrně dobrý důvod k svému otci nemít zrovna ten nejlepší vztah OK, ale že by to muselo být zobrazeno tak, jako že píchá jehlicí do panenky woodoo v podobě modelu Liszta no opět nevím...Stejně tak vztah mezi Lisztem a Wangerem asi mohl být minimálně v některých dobách komplikovaný, ale ten jejich souboj (nejen s upírem ale poté i s hadem na scéně) to bylo hodně nechutné... A to nemluvím o tom, jak Wagner stvoří umělého člověka/Hitlera, který pak střílí kolem se jako šílený. „Pravda je podivnější, než fikce,“ zazní od jedné z postav tohoto filmu. No osobně jsem přesvědčen, že nic podivnější než tento film jsem už dlouho neviděl….Jednu hvězdičku uděluji jen a jen za Lisztovu hudbu. (27.11.2021)

Chvála bláznivinám. I posel boží může být někdy pekelně šílený. O něm se mluví. O showmanovi se šminkami, s křiklavými perutěmi. Je dryáčnický. Hoří na hranici. Padají na něho konfety výstřednosti. Idol ďáblic, ikona nebeských stálic. Fenomenální zápal/ka/ bránic. Opájen rohatou svatozáří, opíjen leporelem fantazijních extází. Slavný lovec satanovských vizí. (18.03.2018)

Hodně nadsazený, až by jeden řekl, že to skoro Russel přehnal. Nevadí, že to je obscénní a pro slabé povahy nevhodné (a rozhodně ne do 18 let!), snímek mě dostal skvělou hudbou, snovými asociacemi (kdy těžko říct, co se ve filmu odehrává "doopravdy" - nejspíš vůbec nic, no maximálně tak prvních pět minut, narativ si s námi zkrátka skvěle hraje), a hlavně spoustou aluzí a kulturních referencí. Takže čím víc toho člověk ví nebo tuší o dějinách, hudbě, kultuře a popkultuře, tím víc si snímek užije. Pro ostatní je tu aspoň Ringo Starr (takový ten roztomilý chlapík z Beatles) v roli papeže, Roger Daltrey (další roztomilý kudrnáč, tentokrát The Who) v titulní roli (který neustále hází cukrbliky a ukazuje své (po)odhalené tělo), nebo jeho nezbedný cousin Kevin z Tommyho tentokrát v roli Wagnera/zetě/antikrista. A ti, kdo holdují různým béčkům a nejsou jim cizí ani exploiťáky, a přitom se neštítí muzikálů, si snímek vyloženě užijí! (05.05.2010)

O Lisztovi jsem nikdy neslyšel a naivně jsem očekával historické drama o skladateli, které Russell zas "okoření" nějakými těmi podivnostmi. Něco jako jeho zprznění Čajkovského či Mahlerova života. Russell si ale šlehl silnější matroš a výsledek je naprosto kolosální pičovina. Iluze normálního filmu se rozplyne hned v první scéně s nevěrou, zhruba tak do půlky je to ještě normální. Liszt je je představován jako glamrocková hvězda 19. století se vší tím sedmdesátkovou módou. K tomu podivné kulisy, občas scéna kdy to zamíří k odpadu (gilotina vs. obří penis). Pak se vynoří nemesis Richard Wagner a režisér spatlá do jednoho guláše upíry, voodoo, Frankensteina, Supermana, nacisty, nebe, vesmírné lodě... Za charisma Daltreyho z Who a za vizuál některých těch horor/sci-fi scén 1*, ale kdyby si to pustil fanda vážné hudby či rovnou Liszta, tak dostane asi infarkt. (09.05.2023)