Něco je ve vzduchu

Tak vyloženě špatné to není, ani to nemá blbý děj, ale jinak mě to moc nebavilo a hlavně mi to přišlo poněkud utahané. Navíc bych fakt nepoznal, že to točil Ráža, jelikož on ve svých filmech má takovou typickou atmosféru, ale tady vůbec není. Ale jinak musím uznat, že některé nápady jsou povedené (třeba s autem jakožto strojem času - a to tenhle film vznikl před Návratem do budoucnosti) a líbil se mi i ten otevřený konec, ten jsem rozhodně nečekal. 3* (10.06.2020)

Zajímavá komedie o cestování časem. Překvapilo mě, že se hlavní hrdina před nikým netajil odkud je, a pozměnil tím i budoucnost. Petr Nárožný předvedl skvěle vidláka a také na 21-letou Adamovskou je opravdu skvostný pohled. K vidění jsou i tehdejší počítače, které zabíraly neuvěřitelné množství místa. (23.03.2008)

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím. (02.11.2020)

V podstatě jen a jen československý Návrat do budoucnosti. Zemeckisův snímek tu na těchto řádcích není zmíněn omylem, některé motivy (milostné prolínání generací...) si jsou totožné, bohužel pro diváka znalého nejen této trilogie, ale i třeba Polákova "Zítra vstanu..." se k látce přistupuje lehkovážně - o nějakém vědeckém pojetí známým z Ameriky není památky. Pojmy jako vytvoření paralelní časové smyčky a negativní následky z ní pramenící se zde neberou v potaz, představa tématu je na podobné inteligenční úrovni, s jakou jsem k problematice přistupoval v raném dětství. Zůstává jen u Ráži netypická komediální stránka (čekal jsem poněkud serióžnější sci-fi, navíc od tvůrce, který se žánru věnoval za normalizace nejčastěji), z tohoto pohledu film obstojí, je tam ovšem ono zmíněné "ale". Podobně jako u "Tajemství ocelového města" je dílo zajímavé z politického hlediska. Pro tehdejší schvalovatele například hlavní postava v podání Vladimíra Dlouhého musela být symbolem zářné uvědomělosti, dnes ji ovšem můžeme, jak už zde někteří zmínili, chápat jako důmyslně schovanou ironii tehdejší doby. Když už mluvím o hercích... mojí hvězdou je spíše Dlouhého zdejší přítelkyně Zlata Adamovská, a to jak je pro mě typické, nejen herecky. :-) 60% (23.07.2012)

Film bezesporu pozoruhodný. Zaujala mě jistá ideová neukotvenost postavy, kterou hrál Dlouhý. Tak zaprvé, jeho zápaďácký vzhled, zejména ty černé brýle, to byl jasný atentát na kulturu. Za druhé, poněkud ironicky odpálkoval neodolatelnou Vašutovu nabídku na účast na brigádě a hlavně, skoro varoval třídního nepřítele před zaslouženou odplatou, které se mu na sladkém ostrově svobody ze strany vousatého proletariátu zajisté dostalo. Naopak naprosto unesen jsem byl z Mistrikového Einsteina, tohoto herce si okamžitě dávám do své topky, ačkoli jsem žádný jiný film s ním dosud neviděl. Ten jeho pohled, upřený do nekonečna, ten jeho klid, který z něj vyzařoval, něco jako z Putina. Člověk by mu ty zásadní objevy ve fyzice v pohodě uvěřil. Ovšem podobně jako Putin, asi i Mistrík klamal tělem, když tak čtu jeho biografii tady na stránkách. Jinak musím uznat, že ten konec se fakt nepovedl, scénárista si evidentně chtěl ušetřit práci. Takže ho neuhodla ani spolubydlící, která tvrdila, že se děda objeví v budoucnosti zestárlý a zešedivělý, ani já, který zastával pesimistické stanovisko, že se neobjeví, pouze se naplní ta prázdná urna. Nesmíme zapomenout ani Vašuta. Možná i někoho jiného než mě zaujal jeho poněkud zmatený výkon, jako by byl v šoku, jako kdyby nevěděl, čí je. Vrtalo mi to hlavou, pátral jsem po příčině, a důvod je nadmíru vzrušující: Vašut byl zvědavý na svou budoucnost, co bude dělat, až bude velký, a přenesl se během natáčení funkčním exemplářem stroje času třicet let dopředu. Mladý kluk jako on má přeci spoustu ideálů, chce být tu kosmonautem, tu kovbojem, tu popelářem... no a on si po návratu vyhledal ve slovníku slovo "prostata" a zjistil, že se rozhodně nejedná o typ kosmického paliva. (21.12.2013)