Bumerang

Předzvěst tvůrčí senility. Vážný námět, scénáristicky a režijně zpracovaný sklepáckým způsobem, který kouzlem nechtěného humoru překonává ten chtěný z Černých baronů. Co se od Stránského ve filmové podobě někdy povedlo ? Kromě skvělého Schmitzera hromada výkonů, zapomenutím vysvobozující jejich představitele, nejvypjatější scény jsou zpracovány lajdácky. Pokud se herectví v obsazením skromnějších scénách usadí, mění se tempo k nudnosti. Stivín se jako příliš často s příběhem (když styl filmu schází) míjí, Šlapetova kamera je nevyužitá a zde zcela zaměnitelná. 2-3* (18.11.2013)

Snaha natočit za každou cenu něco coby memento dávného, co by nemělo být zapomínáno. Kinematografické memento mori. Většinu filmu ale pohříchu táhne jen neuvěřitelné charisma a nedoceněné fyzické herectví Jiřího Schmitzera...legendární knižní předloha povídek Jiřího Stránského Štěstí, podle níž, respektive podle povídky Bumerang, je tenhle film natočen, byla silnější, ale to už tak u knižních adaptací bývá... (02.06.2011)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)

Škoda, že do filmu je zbytečně zamotaná politika a jasné zaškatulkováné postavy (vyjma Heřmánka). Ale to je bohužel podobné u všech porevolučních filmech i seriálech na toto téma. Zlí komanči a dozorci a dobří a nevinní vězni (na jistou strnu, scénarista s postavou odsouzeného vysokého dustojníka a ona morální otázka spravedlivého trestu od muklů dala filmu správný náboj) mě začínají srát. Černobýle se točilo tehdy, tak proč i teď? Nejsem v žádném případě komunista a nechci je obhajovat (jako nechci obhajovat tehdejší bachaře z lágrů), ale nelíbí se mě plochost dnešního historického a morálního pohledu filmařů a celkové naší společnosti na 50tá léta a komusnismu jako celku. (14.02.2007)

Tématicky hodně silný film, který se jako jeden z mála snaží vyrovnat s tíživým dědictvím represí 50. let, kdy se na sto tisíc lidí ocitlo v lágrech a věznicích a poznamenalo je to většinou na celý život. Snímku vévodí přesvědčivý výkon Jiřího Schmitzera coby hlavního hrdiny. Do své postavy dokázal patrně přenést vlastní zážitky z vězení, kde se ocitl po tragické autonehodě. Jeho výkon je zcela autentický a po právu si za něj odnesl Českého lva. Drama je zajímavé svým hereckým obsazením, řada herců se objevuje v netypických rolích (Šteindler, Krampol i jiní), nicméně výsledný dojem sráží průměrný scénář a režie. Celkový dojem: 75 %. (16.06.2006)