Osada Havranů

Nedávno jsem měl možnost snímek opět vidět a docela mě překvapilo, jak se mu podařilo zestárnout. Bude to asi i tím, že dnes už mám vyšší požadavky a hysterické přehrávání (se Štorchovou literaturou vůbec nesouvisející) mně spíš otráví. Na Jana Schmidta kardinální pokles, není to přece jen tolik let, co natočil společně s Pavlem Juráčkem kultovní Postavu k podpírání a v Osadě havranů naproti tomu nemá filmařsky co zdělit. Pro zaryté milovníky dané historie lze doporučit, ostatní ať nehází do jednoho pytle s knihou, jenž je podstatně lepší. (20.10.2005)

"Pojď si pro smrt !! Padni !!" Slušná adaptace, byť v podobě takového úsporného čtvera ročních období, českého Maye Edy Štorcha v první části Schmidtovy pravěké trilogie, jíž činí o třídu lepší zejména soundtrack starého ostříleného lišáka a mistra deprese Zdeňka Lišky.. Jakkoli jí mnohdy v jistých pasážích činí spíš medvědí službu.. Tokající sokol(ík) Bartoška, tápající Havranpírko Hradilek či hysterická Sýkorová Veveřice, zkrátka takový bizarní pravěký zvěřinec.. Krá, krá, krá !! (28.03.2017)

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥ (22.08.2010)

Pouštěl jsem si to teď předem smířen s pádem další ikony mého dětství – a ikona to kupodivu docela ustála. Taková dětská verze Vláčila, samozřejmě v prvé řadě díky Liškově muzice (a Špaljovu kouzlení s Echolanou), s nesrovnatelně ordinérnější kamerou, minimalistickou výpravou atd., ale ty úsečné dialogy, „primitivní“ herectví i pomalé plynutí kratičkého příběhu či spíš série epizod mají pořád svoji atmosféru. (20.05.2015)

hodnotim na zaklade vzpominek z detstvi...skoro porad jsem se u toho bal. P.S.: ted po opetovne projekci jsem si vzpomel jeste na jeden mimoradne dulezity aspekt, a to je : Veverice!!! V detstvi mi pripadala "zajimava", protoze jsem jeste neznal slovo "HOT!" nebo "sexy"... :-))) P.P.S.: chvilkama je to jak nejake RPG - aneb "mam sul, pazourky a tkaninu" - "dobre, dame ti kuze, med a parozi" - "beru"... :-) (16.04.2008)