Obsahy(2)
Láskyplný spor krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou... Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha. (Česká televize)
(více)Recenze (61)
Také mám ráda vajíčka uvařená na přesno, je to totiž nejlepší způsob jejich úpravy. Krásný konverzační souboj o tom, že malichernosti se dají nafouknout do velkých rozměrů, ale kde je láska, tam se to vyřeší úplně samo. Werich byl jako herec nenapodobitelný. Samozřejmě taky těžko překonatelný. Jan Brejchová byla proti němu taková křehoučká bytost. ()
K dokonalosti dovedená disputace o tom, zda byl Bucefalus, kůň Alexandra Velikého, bílý nebo černý aneb věčný svár mezi tvrdohlavě protichůdnými světy muže a ženy a možná také vlídná oslava hašteření... Velmi milá a zajímavá historická miniatura, kterou Evald Schorm natočil podle scénáře Jana Wericha na motivy hry Maurice Breringa (hra byla později převedena i na divadelní jeviště - http://divoj.cz/tetralogie/ ) a kde uplatnil všechny přednosti české kultury šedesátých let - hloubku, ale přitom vtipnou a přijatelnou formu, široce humanitní a historizující rozměr, osobnost Jana Wericha (a nelze pominout ani nadčasovou krásu Jany Brejchové...). Velmi milé černobílé krátkometrážní filmové ohlédnutí... ()
Dílo, které ocení hlavně znalci tudorovské historie. Skvělá situační komedie, ve které hrají dvě velká esa Československé éry. Jan Werich v roli Jindřicha VIII. (jakoby se i vzhledově pro tuto postavu narodil) a Jana Brejchová v roli Kateřiny Paarové (tedy poslední, šestá manželka Jindřicha VIII.). Už od prvních minut jde vidět, že si oba tyto role celým srdcem užívali, a tak je jediná vada na kráse příliš krátká délka. Nicméně, já osobně se do této komedie zamiloval. 95% P.S. Stojím za bílou barvou koně (zasvěcení vědí ;) ()
Byl jednou jeden král a ten měl šest žen. A když byl starý, byl unavený a mrzutý. Jeho poslední žena Kateřina Paarová byla o několik generací mladší a i jinak s ním měla málo společného. Není divu, že se ti dva neustále přeli a o cosi se dohadovali. To je vlastně celý děj televizní hry Král a žena. Brilatní herecké výkony Jana Wericha a Jany Brejchové však dělají z této televizní hříčky perlu Zlatého fondu české kinematografie. (Werich nám předvádí spíše mrzutosti svého stáří než dokument z anglické historie. ) V jejich podání dokážeme porozumět a uvěřit vztahu Kateřiny a Jindřicha. Něco mezi manžeským, rodičovským a přátelským vztahem je doprovázeno neustálým, malicherným, ale vlastně vlídným hašteřením. ()
Rozhodně víc Werich než Jindřich VIII. Hraje tam sebe, ne historickou postavu. Laškování s vyhrožováním popravou má trošku jiný nádech, pokud vyhrožující má moc to uskutečnit a v minulosti již tak učinil. Pak to není laškování, ale výhrůžka z pozice silnějšího ve vztahu. Nepřijde mi to pak úplně humorné, spíš zlé. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Přestože to nebylo patrné, Jana Brejchová byla během natáčení v pokročilém stádiu těhoteství. (Indy21)
- Kůň Alexandra Velikého Bukefalos byl černý, pravdu tedy měla Kateřina Paarová (Jana Brejchová). (Landauer)
- Natočeno podle krátké hry Maurice Baringa (1874–1945) „Catherine Parr or Alexander’s Horse“ vydané knižně v souboru „Diminutive Dramas“ (1911). Pro film ji přeložil a zpracoval Jan Werich. (HansBleimann)
Reklama